V posledním týdnu nabídlo Giro 2017 úchvatnou, strhující podívanou, od které bylo zatěžko vstávat.
Ale stále to není dost.
„Do posledního dechu,“ hlásá titulek Gazzetty dello Sport. Ano, takové to skutečně bude. Vyždímat ze sebe poslední zbytky sil na posledních 29 300 metrech, které rozhodnou o všem. To je nyní úkol pro kandidáty titulu.
Dnes nečeká žádná oslavná jízda se šampaňským v ruce a s krátkou sprinterskou epizodou na samém závěru, jak tomu bývalo v předchozích letech na závodech Grand Tour zvykem.
Čtyři muže dělí v celkové klasifikaci pouhých 53 vteřin.
Kdokoliv z nich stále může vyhrát.
Navíc v závěsu, s odstupem do půldruhé minuty, jsou v pořadí další dva. Tak těsný rozestup mezi nejlepšími šesti před závěrečnou etapou Giro za svých 99 minulých ročníků nezažilo.
Nairo Quintana, muž v růžovém, ho vyhrál už v sezoně 2014. Ovládl i dosud poslední Grand Tour, loňskou Vueltu. Může napodobit Alberta Contadora, který na rozmezí let 2014 a 2015 vyhrál dva po sobě jdoucí podniky Grand Tour.
Vincenzo Nibali, muž v červeném, dominoval na Giru v letech 2013 a 2016. Může se stát prvním trojnásobným šampionem tohoto závodu od Bernarda Hinaulta v roce 1985.
Thibaut Pinot, muž v bílomodročervené, zaznamenal dosud nejlepší výsledek na podnicích Grand Tour v létě 2014, kdy vybojoval třetí příčku na Tour. Může být prvním francouzským šampionem některého ze závodů Velké trojky od Laurenta Jalaberta, vítěze Vuelty 1995.
A Tom Dumoulin, muž v černobílém, si jistojistě vylepší své zatím nejlepší šesté místo z předloňské Vuelty. Zároveň by však mohl ukončit 27leté nizozemské čekání na titul z Grand Tour, datující se od triumfu Joopa Zotemelka na Tour 1980.
Kdo ukáže největší vůli, sílu a odolnost?
Jistě, v závětří číhají ještě Ilnur Zakarin a Domenico Pozzovivo, ale při vší úctě ke kvalitám těchto jezdců, jejich ambice mohou nejspíš sahat „pouze“ k boji o stupně vítězů.
Na titul jsou čtyři velcí kandidáti.
„Cokoliv se může stát. Nic není jisté,“ pronáší Tom Dumoulin, sice nyní čtvrtý, přesto pro mnohé největší favorit.
„Potřebuji zajet nejlepší časovku svého života, abych uhájil maglia rosa,“ tvrdí naopak současný lídr závodu Nairo Quintana.
Základní fakta znějí:
Kolumbijec vede o 39 vteřin před Nibalim, o 43 vteřin před Pinotem a 53 vteřin před Dumoulinem. Na dalších dvou místech ztrácejí Zakarin a Pozzovivo 1:15 a 1:30 minuty.
Kde je Dumoulin? Odpárali jsme ho?
Sobota byla na pouti do Asiaga svědkem jejich posledního horského souboje a byla to lukrativní přetahovaná.
Stáj Kaťuša ve třech lidech zavelela na Monte Grappě k útokům a rozdělila 75 kilometrů před cílem skupinu favoritů, Dumoulin dlouho vlál na jejím konci, stále se však držel.
Ne, Grappa selekci nezařídila.
Tak tedy další pokus, při stoupání na Fozu. Čtyřiadvacet kilometrů před cílem nasazuje Nibali k drtivému útoku, skupina se opět dělí. Vpředu šlape pět jezdců aneb všichni cyklisté z první šestky klasifikace s výjimkou jediného.
Quintana vyjede z čelní pozice na bok a ohlíží se: Kde je Dumoulin?
Kde? Vlaje mezi nimi a další skupinou, ve které jsou Mollema, Jungels nebo Hirt.
Zakarin šlape v popředí s rozepjatým dresem jako ďas. Také Nibali se opakovaně ohlíží: Bene bene, tohle bude začátek Dumoulinova konce.
Ale... nebude.
Skupiny se opět spojují, znovu jich je pohromadě dvacet.
Dobře, třetí pokus. Nastupují a ujíždějí Zakarin s Pozzovivem. Po nich vypálí vpřed Nibali s Quintanou. Že ti dva už nebudou spolupracovat? Kdepak. Střídají se pro tuto chvíli v tahání tempa. Dostihnou vedoucí duo, zezadu se přitáhne Pinot.
Zase ta silná pětka.
Dumoulin za nimi gesty organizuje vlastní šestici: Budeme střídat, ano? Později ocení: „Moc si vážím, že mi s tempem pomohli Bob Jungels, Bauke Mollema a Adam Yates. Známe se dlouho, jsme přátelé. Nemuseli mi pomáhat, jejich pozice v celkovém pořadí byly víceméně pevné a ti vpředu je neohrožovali. Přesto se zapojili.“
V brilantní honičce dvou cyklistických „vlaků“ napěchovaných hvězdami, jejíž součástí je i oranžový Jan Hirt v Dumoulinově partě, se první vlak dlouho marně snaží vzdálit od toho druhého na větší než 20vteřinový rozdíl. Naopak, lokomotiva Dumoulin se blíží.
Jsou na vrcholu Fozy, zbývá patnáct kilometrů do cíle v Asiagu. První vlak navyšuje náskok na 30 vteřin, druhý opět kontruje.
Pozzovivo nasazuje ze zadní pozice ke spurtu, ale je to Pinot, kdo zvedá ruce nad hlavu. Stává se prvním francouzským vítězem horské etapy na Giru od Charly Motteta, který zde vyhrál 2. června 1990. Pouhé čtyři dny poté, co se Pinot narodil.
Patnáct vteřin po vedoucí pětce přijíždějí Dumoulinovci.
Movistar: Chtěli jsme na něj najet dvě minuty
Když se Tom Dumoulin konečně prodere k týmovému autobusu stáje Sunweb, usadí se před ním na židličku, prohrábne si vlasy, nasadí kšiltovku a čtvrt hodiny rozmlouvá s novináři. Na tváři úsměv. Pryč je fyzicky zničený muž z pátečního večera, už opět doufá ve schopnosti svého těla.
„Psychicky i fyzicky jsem na tom mnohem lépe než včera,“ ujišťuje a sportovní ředitel Luke Roberts přidává slova chvály: „Tom dnes udělal všechno tak, jak měl. Zotavil se a měl víru. V neděli bude vše ve hře.“
Nairo Quintana deset minut poté přichází na zimním stadionu hokejistů Asiaga do prostoru pro tiskové konference a netváří se právě nadšeně. Na sobě má opět jen dres Movistaru, nikoliv ten růžový, který předtím na pódiu přebral.
„Ta etapa dopadla jinak, než jsem očekávali,“ přiznává. Eusébio Unzué, manažer Movistaru, je konkrétnější: „Chtěli jsme dnes najet na Dumoulina před časovkou dvě minuty a najeli jsme patnáct vteřin.“
Quintana nicméně slibuje: „Dám do časovky naprosto vše. Je to poslední den. A já pojedu pro maglia rosa.“
Jenže bude to stačit?
ŠAMPAŇSKÉ A NEJISTOTA. Otevře ho Nairo Quintana i dnes v Miláně?
Nezapomínejme, nejsou tu pouze mistr bojů proti chronometru Dumoulin a jeho sok Quintana, který se sice v časovkách zlepšil, ale stále ne dost, nýbrž na příležitost číhají rovněž Nibali a Pinot, oba v této disciplíně velmi dobří, což platí navzdory Pinotovu výpadku v úvodní časovce tohoto Gira.
„Dumoulin je nyní největším favoritem. A já... jsem tím druhým favoritem,“ usměje se Thibaut Pinot. „Přijel jsem sem vyhrát etapu a bojovat o celkové pódium. Už teď jsem úspěšný. A vítězství? Počkejme a uvidíme.“
Vincenzo Nibali se v myšlenkách vrací do předchozích dnů: „Bylo to zatím velmi složité a takticky vedené Giro, během kterého si každý z nás vybral horší den. Teď jsme si takřka rovni. Dumoulin je papírově nejlepším časovkářem, ale úsilí posledních dnů mu mohlo sebrat spousty sil.“
Ano, to je důležitý klíč k rozluštění rébusu. Kolik sil vydal Nizozemec při svých záchranných pracech? Navíc jak upozorňuje Jonathan Vaughters, šéf stáje Cannondale, závěrečné časovky na podnicích Grand Tour přinášely v minulosti mnohá překvapení: „I jezdci, kteří v časovce bývali jinak slabší, se v nich dokázali vybudit k nečekaným výkonům,“ připomíná.
Dumoulin má doma olympijské časovkářské stříbro z Ria 2016, kde jej porazil jen Fabian Cancellara. Vyhrál alespoň jednu časovku na všech čtyřech posledních podnicích Grand Tour, jichž se zúčastnil. A v té zatím poslední, ve druhém týdnu tohoto Gira, doslova exceloval.
Tehdy, ve zvlněném terénu střední Itálie porazil na 39 kilometrech Nibaliho o 2:07 minuty, Pinota o 2:42 minuty a Quintanu o 2:53 minuty.
Devětadvacetikilometrová trať z Monzy do Milána je profilem odlišná, rovinatá, místy dokonce sjezdařská. Také to by mu však mělo hrát do karet.
Přesto sám varuje: „V žádném případě nečekejte podobně velké rozdíly jako v první časovce. Bude to úplně jiné, máme v nohách tři tuhé týdny. A třiapadesát vteřin rozdílu je hodně.“
Zeptají se jej: „Jak jsou na tom nyní vaše nohy, Tome?“
Pousměje se: „Jsou VELMI... VELMI unavené.“
Hned však přidá: „Ale tak jsou na tom všichni.“
Nezbývá, než je naposledy roztočit.
Zlatý pohár už čeká.
Kdo jej pozdvihne?