Je v tom skryt jistý historický paradox. Premiérový ročník Gira d’Italia má v květnu 1909 přispět k většímu prodeji listu Gazzetta dello Sport, přitom více než polovina aktérů závodu je negramotných (a většinou i nezaměstnaných) a do archů se podepisují pouze písmenem X.
Čtvrtina jezdců je mladších 21 let. Tím nejstarším se naopak stává 44letý Carlo Nanni. Na trať vyráží 115 cyklistů, z nichž je startovní číslo 1 přiděleno Felice Pelimu, neznámému osmnáctiletému řeznickému učni ze Sazezza. Přihlásil se totiž nejdříve ze všech.
Porce kilometrů, které organizátoři závodníkům servírují, jsou brutální. Hned úvodní etapa z Milána do Boloně měří 398 kilometrů, startuje se před třetí hodinou v noci.
First stage - first Giro - 1909 https://t.co/HEu5eoVUuN https://t.co/10VvHLnWYT
Po pouhých dvou kilometrech dochází v pelotonu i k prvnímu poprasku.
Co tu dělá to dítě?!
Vytrhlo se rodičům a ve tmě přebíhá přes silnici mezi jezdci. Hromadný pád posílá k zemi i slavného Giovanniho Gerbiho, přezdívaného Rudý ďábel. Těch nadávek! Jeho zadní kolo a vidlice jsou zdemolované! Gerbi se otočí a vydává se hledat mechanika firmy Bianchi.
Pravidlo, že cyklisté mají zakázáno při opravách přijmout cizí pomoc, které je v té době tak úzkostlivě střežené rozhodčími na Tour de France, zatím na Giru neplatí. Poškozený bicykl nesmí být nahrazen jiným, ale asistence mechanika je přípustná. Gerbi nasedá na opravené kolo a dotahuje se zpět do pelotonu ještě před prvním kontrolním stanovištěm v Bergamu.
U jezera Garda na sebe další karamboly nenechají dlouho čekat.
Francouz Lucien Petit-Breton za jízdy pojídá kus kuřete, ztrácí kontrolu nad kolem, padá na hlavu a zakrvácený chvíli leží v bezvědomí. Když se dvojnásobný šampion Tour probere, opět nasedá, dostihne vedoucí skupinu a dokonce zaútočí.
Ale to rameno… Tolik ho bolí. Zvolna ztrácí kontakt.
Ve dvou volných dnech, následujících po úvodní etapě, se Petit-Breton marně snaží vykurýrovat potlučené tělo. „Další tak těžké etapy bych nezvládl. Odstupuji,“ oznamuje hrdina Tour.
Také Gerbimu připadá druhá etapa do Chieti natolik obtížná, že zastaví na hospodářské usedlosti u trati a požádá: „Potřebuju postel, abych si na chvíli odpočal. Pak teprve pojedu dál.“
Jezdci Granata, Lodesiani a Provinciali jsou naopak organizátory usvědčeni, že část etapy do Ancony absolvovali vlakem, neprojeli totiž tajným kontrolním bodem. Vylučují je z celkové klasifikace, nicméně Granata a Lodesiani pokračují dál, protože jim je umožněno usilovat alespoň o prémie v dalších etapách.
Při etapě do Říma se terčem útoku tifosi, tedy italských fanoušků, stává další skvělý cyklista zpoza hranic Louis Trousselier. Přece nenecháme Francouze, aby ohrožoval naše nejlepší cyklisty! Před jeho průjezdem nakladou na trať hřebíky, Trousselier píchne, tifosi na něj zaútočí.
Do další etapy si proto přibalí bič a fanoušky s ním rozhání.
Přesto ani druhý ze startujících vítězů Tour na Giru neprorazí. V etapě vedoucí přes umbrijské kopce do Florencie je smolařem dne. Několikrát píchne. Pak se mu rozpadá náboj zadního kola. Po opravě dojíždí osmadvacátý. S velkou ztrátou se rozhodne v závodě nepokračovat, odjíždí domů.
Za titulem naopak míří Luigi Ganna.
Jak že to tenhle Ganna před startem Gira říkal? „Jezdit na kole je snazší než být zedníkem.“
Přezdívají mu El Luisin. Tmavé vlasy, knírek. Robustní, ale atletická postava. Právě své zednické minulosti za ni vděčí.
Devátý syn z rolnické rodiny opustil školu už v osmi letech. Proti vůli otce se stal raději zedníkem, než aby pracoval na otcově hospodářství v Lombardii. „Proč? Kvůli kratšímu pracovnímu dni. Zedníci dělali jen deset hodin denně. Potom jsem mohl trénovat na kole,“ vysvětluje.
V sedmnácti se navzdory zákazu rodičů zúčastnil dvou závodů. Prosadil se. Na podzim 1905, ve své druhé profesionální sezoně, skončil na klání Kolem Lombardie třetí a vyhrál osmnáct lir. Rodiče, předtím skeptiky, tím doslova ohromil. „Tolik? Jen za ježdění na kole? Za jeden závod? Dobře, tak si tedy jezdi dál,“ svolil otec.
Stáj Bianchi mu nabídla smlouvu s lukrativním příjmem 200 lir měsíčně. Na Tour 1908 byl celkově pátý. Na jaře 1909 ovládl závod Milán - San Remo, vzápětí přestoupil do stáje Atala za 250 lir měsíčně.
A nyní sahá po takové prémii, která by vše předchozí suverénně přebila: 5325 lir pro vítěze Gira. Pro porovnání: inženýr tehdy v Itálii vydělává 3900 lir ročně a státní úředník 2000.
#ricordiamodomani Il primo Giro d'Italia 1909 Si svolse in 8 tappe dal 13 al 30 maggio Lo vinse Luigi Ganna https://t.co/h2kTZAjPtw
Giro, stále cyklistické nemluvně, se probírá k životu a hlasitě křičí. Start sedmé etapy v Janově lemují v noci takové zástupy diváků, že cyklisté se skrz ně složitě prodírají.
„Provedeme pouze ceremoniální start, ale první kilometry budou neutrální. Teprve pak dojde na oficiální start,“ rozhodne ředitel závodu Armando Cougnet a nevědomky tak zakládá budoucí tradicí neutrálních a ostrých startů.
V cíli v Turíně čeká na jezdce 50 tisíc fanoušků! Jenže už před etapou se Cougnet dozvěděl o chystané stávce pekařů, kvůli které mají průjezd městem komplikovat stávkové hlídky. Rozhoduje tedy: Cíl přeneseme o šest kilometrů dopředu.
Následuje dokonalý chaos. Diváci zmateně pobíhají, na místě nového cíle dlouho nejsou ani rozhodčí. Až dodatečně si Cougnet uvědomí: Řekl jsem o změně představitelům města, ale zapomněl jsem to sdělit vlastním lidem.
Aby toho nebylo málo, ukáže se, že stávka byla jen fikcí.
Když navrch přichází bouřka a Cougnetovo auto je v ní před Turínem zničeno, utrousí mozek Gira: „Tenhle den je jako noční můra.“
Ganna uhájí své vedení v Turíně a pak také v poslední etapě v Miláně. Jeho příjmy za sezonu 1909 jsou natolik vysoké, že si může postavit nový dům, ožení se a později otevře vlastní továrnu na výrobu kol. Sedm zaměstnanců v ní bude schopno vyrobit tři kola denně. Později ji rozšíří o výrobu motocyklů, povede i vlastní cyklistický tým.
Někdejšímu chudému zedníkovi Luigimu Gannovi splnil triumf na Giru italský sen o průniku mezi vyšší vrstvy. Tolik dalších jezdců tento sen sní, aktéři Gira tehdy pocházejí z těch nejnižších vrstev.
Rovněž Carlo Galetti, v roce 1909 největší Gannův protivník, mezi ně patří. Vyrůstal v Corsiku, chudinském předměstí Milána, v místě přímo protkaném kanály. Proto mu přezdívají Scoiattolo dei Navigli.
Veverka z kanálů.
Od jedenácti si vydělával na život coby tiskař v továrně bratří Azziniů, předních italských cyklistů. Od nich dostal své první závodní kolo. Od roku 1904 na něm vítězil.
V roce 1910 je odhodlán vyhrát i druhý ročník Gira.
Obrovský úspěch prvního ročníku vede organizátory k rozšíření závodu na deset etap. Ta úvodní míří z Milána poprvé na severovýchod, do Udine. Ale aby Giro zamířilo také na jih? Do regionů Apulie, Basilicata, Kalábrie, či snad dokonce na Sicílii? A proč? Vždyť tam Gazzetta ani nevychází. A ty silnice? No pánové, tomu se snad ani nedá říkat silnice, že ano.
Kalábrie si tak počká na Giro ještě dlouhých 29 let!
Zato aféry a skandály, jež budou v budoucnu nedílně patřit ke koloritu růžového závodu, náleží už i k jeho prvním ročníkům.
Přední tým Atala, vedený Gannou a Galettim, trpí po druhé etapě silným průjmem. „Tohle není jen tak. Soupeři nám přimíchali něco do jídla,“ rozčiluje se Ganna.
Policisté vyšetřují a vyšetřují, až dospějí k názoru, že nedošlo k cizímu zavinění. Na vině měl být naopak zkažený kečup, který Ganna rozdával svým kumpánům. Atalané se zotaví, Giru 1910 dominují.
A Carlo Galetti je jeho králem.
Le peloton arrive à Turin (Giro 1910). https://t.co/UFrbysXKHM
Pravda, neplatí za ideální typ útočícího hrdiny. Dříve mu fanoušci vytýkali, že příliš kalkuluje a vyváží se za koly jiných. Přísavka, říkali mu. Ale co, teď je vítězem Gira, je to Ital, je respektován. Vlastně ne, najednou je veleben. Jak píše socialistický poslanec Ivan Bonomi: „Galetti, Ganna či Gerbi jsou šlapajícími hrdiny dneška, tak populárními jako kdysi hrdinové na stadionech antického Řecka.“
Cyklistika tehdy na Apeninském poloostrově co do popularity jednoznačně poráží i fotbal. Právě až v roce 1910 se koná historicky první zápas fotbalové reprezentace Itálie, v němž v Miláně poráží Francii 6:2
„Hrdina na kole“ Galetti mezitím myslí na to, jak při ročníku 1911 svůj titul na Giru obhájí. Každopádně bude to mít těžší. Ředitel Cougnet se rozhodne inovovat závod dalším logickým krokem: „Francouzi na Tour poprvé poslali jezdce do Pyrenejí. I my musíme výš.“
Ve třetím ročníku 1911 tudíž přivádí Giro prvně do výšin nad 2000 metrů. Pro jedenáctikilová kola s jedním převodem je výšlap do Sestriere v páté etapě tuhou zatěžkávací zkouškou, zvlášť když jejich váhu navyšují brašny na jídlo a na nářadí, umístěné na řidítkách. A co potom následný sjezd? Skutečná zkouška odvahy.
Právě kvůli rychlým sjezdům začínají cyklisté používat oboustranné náboje se dvěma různými velikostmi převodů. Jezdec sleze, rozmontuje zadní kolo a otočí ho. Nicméně i tak se musí mít na pozoru, protože mizerně pracující a příliš „vzdušné“ brzdy navyšují nebezpečí.
Tolik cest je stále nezpevněných, plných prachu, bláta, výmolů, kamení i domácích zvířat.
V průsmyku Sestriere mocně chumelí, zástup cyklistů tlačí bicykly přes vrchol. Francouz Petit-Breton naopak využije svého nového kola FIAT s vyměnitelným převodem a z vrcholu sjíždí až neuvěřitelně riskantně. Dostihne čelo závodu, v etapovém městě Turíně předvede spurt hodný dráhového šampiona a poráží v něm Galettiho!
Gazzetta jej nadšeně velebí: „Petit-Breton, tento odvážný a férový sportovec i perfektní gentleman, je nejlepším ze své třídy. Po čtyřech tuhých bitvách v předešlých etapách nyní prokázal, že je natolik silný, aby mohl porazit každého. Jeho elegantní silueta, nepostrádající při závodě důstojnosti, musí být oceněna každým.“
Jenže v jedenácté etapě padá na prašné silnici do Potenzy, vážné zranění ho donutí odstoupit. Reportér Colombo píše: „Rytíř bez vad a beze strachu padl slavně během bitvy.“
Jaká to ironie osudu. Odstupuje v etapě, která se nakonec ani nedokončí. Z Bari do Neapole jsou jezdci nuceni jet po katastrofálních cestách, přerušovaných strouhami, které musí přebrodit. Když na ně zaútočí i stádo vodních buvolů, řeknou si: Dost, stačilo!
Usnesou se, že etapu ukončí už v Pompejích.
Do oficiálního cíle v Neapoli odtud dojíždějí volně s dvouhodinovým zpožděním. Tisíce zklamaných fanoušků, natěšených na úchvatný spurt, je bombardují rajčaty.
ŠAMPION. Carlo Galetti, vítěz Gira, s manželkou a dcerou.
V cíli poslední etapy v Římě oslavuje Galetti druhý triumf. S ním slaví i celá firma Bianchi, za kterou tentokrát startuje. V prestižním souboji s konkurenční Atalou nebyl totiž v sázce jen titul z Gira, ale zároveň i kontrakt na výrobu 63 tisíc kol pro ostrostřelce Bersaglieri, vojenské regimenty lehké pěchoty, využívající k rychlým přesunům jízdní kola.
Majitelé firmy Bianchi přesvědčovali italskou armádu, že pro vojáky dokáží vyrobit velmi odolná vojenská kola, lehčí než dosavadních 14 kilogramů. Nyní přidávají další argument: Vidíte? Naše kola jsou natolik kvalitní, že vyhrávají i na Giru.
Dosáhnou svého.
Počínaje zářím 1911 jsou jejich kola nasazena u Tripolisu ve válce s Osmanskou říší, od které se Itálie snaží získat kontrolu nad Libyí.
Carlo Galetti zakládá v Miláně vlastní tiskárnu. Časem vybuduje také on malou firmu Galetti, vyrábějící jízdní kola.
(V článku jsou použity citace z knihy Příběhy Corsa rosa / autor Tomáš Macek)
