Hned líčí, jak při olympiádě 1994 pronajímal svůj dům synovi prezidenta Klause. A jak se těší na české pivo, které vyvážel do Číny. Teď do Prahy přijel na den na pozvání firmy Gigasport propagovat svou značku dětského lyžařského oblečení.
Trpělivě odpovídá novinářům. Mluví o práci, lyžování, rodině."V únoru čekáme další dítě."
Na gratulaci třiačtyřicetiletý muž odpoví:"Ale byla to těžká práce."
Jediný pětinásobný vítěz Světového poháru srší vtipem."Doufám, že Hermann Maier nevyhraje popáté, protože pak bych musel znovu začít lyžovat," říká dnešní podnikatel.
Nechybějí vám závody?
Ne. Někdy musím jet srandazávod Ale závodím, jen když musím.
Lyžujete často?
Mám hodně firemních akcí. Od začátku února do konce dubna budu mít jen dva volné víkendy. Rád lyžuju v čerstvém sněhu.
Co vaše operovaná kolena?
Doktor mi poradil, že se mám vyhýbat skokům za osm metrů. Takže 7,90 můžu. Ráno se potřebuju rozehřát v horké vodě, jsem na 50 procent handicapovaný, takže bych možná měl jezdit v kolečkovém křesle. Ale tělo je OK. Dokud se pohybuju, běhám, trénuju, lezu po horách, cítím se skvěle. Problémy mám, jen když jsem líný.
Marc Girardelli- Narodil se 18. července 1963 v rakouském Lustenau, po rozporech s rakouským lyžařským svazem reprezentoval od 14 let Lucembursko. - Pětkrát pozdvihl velký křišťálový glóbus pro absolutního vítěze Světového poháru sjezdařů, to nikdo jiný nedokázal. Zvítězil v letech 1985, 1986, 1989, 1991 a 1993. - Bilance ze ZOH a MS: 4 zlaté, 6 stříbrných, 3 bronzové medaile. Olympijský titul však nikdy nezískal. - Vítěz 46 závodů Světového poháru, vyhrát dokázal v každé z 5 disciplín. - Patnáct operací za kariéru. V prosinci 1989 po těžkém pádu málem vykrvácel. V únoru 1997 se zničeným tělem ukončil kariéru. - Pilotuje helikoptéru, čte Machiavelliho. Byl majitelem lyžařské haly v Bottropu. Je konzultantem bulharských sjezdařů. - Otec dvou dětí, syna Alexandra (14 let), kterého pojmenoval po Alexandrovi Velikém, a dcery Iman (3). V únoru čeká dalšího potomka. |
Lyžujete pořád stejně rychle?
Kdepak. Jakmile jsem skončil, stal jsem se pomalým lyžařem.
Během kariéry jste zažil spoustu zranění. Které bylo nejhorší?
Sáhněte si na moje koleno. (Když hýbe nohou ze strany na stranu, kloub se klepe.) Na každou stranu centimetr. To se mi stalo v devatenácti. Koleno se otočilo o 360 stupňů. Doktor z pojišťovny mi řekl, abych si našel práci bez schodů, protože už žádné nevylezu. Byla to výzva. Za čtyři týdny jsem trénoval.
Řekl byste o sobě, že jste bojovník?
Život je boj. Úspěch je sladký, jen když o něj musíte bojovat. Ne každý je na tohle stavěný. Když riskujete, vždycky hrozí, že prohrajete a budete zklamaní. Ale vždycky jsem tak žil. Miluju život.
Jak jste se kdysi s otcem rozhodovali o přestupu do Lucemburska?
Do dvanácti jsem jezdil dětské závody za Rakousko. Nechtěl jsem jít na lyžařské gymnázium, ale dál jsem vyhrával, proto se mě úředníci z místních svazů snažili omezovat. A tak se rodiče rozhodli, že budu trénovat sám. Nevěděli jsme, že to bude tak těžké. Týmy mají profesionální zázemí. Já byl jako ve středověku.
S otcem jste se dost hádali.
Čím dál tím víc. Dnes? Otec bydlí ve Švýcarsku, já v Německu.
Být jako kluk pořád s otcem muselo být asi dost těžké.
Ale byla to jediná šance. Když byla v roce 1984 olympiáda v Sarajevu, neměl jsem lucemburský pas a mohl tedy závodit za Rakousko. Záleželo na tom, zda budu moci jezdit s neutrálním vybavením. Nevyšlo to.
Proč jste ještě neměl pas?
Trvalo deset let, než jsem ho dostal. Od druhé světové války do roku 1987 tam dostali pas jen dva cizinci: muž, který se vyznamenal za války, a já. Museli změnit zákony.
Jaké máte vztahy s Rakušany?
Nikdy jsem s nimi neměl problém. Oni občas měli problém se mnou.
Jste Rakušan, máte italské předky, lucemburský pas, pomáhal jste Němcům a teď Bulharům. Kde jste doma?
Příští rok se budeme stěhovat do Švýcarska. Chybějí mi hory. I když na nich není žádný sníh. Jak vypadá váš běžný den? Jsem docela chůva. Vezmu tříletou dceru, jdeme do kanceláře, kde mám setkání. Když nemůže být se mnou, je u babičky nebo přátel. Ale trávím s dětmi hodně času.
A rád pilotujete vrtulník.
Každému doporučuju si to aspoň jednou zkusit. Dá vám to pocit svobody. Problémy zůstanou na zemi, vy vletíte do jiného světa.
Taky lezete po horách. Dokonce jste se prý chystal na Aconcaguu, nejvyšší vrchol Jižní Ameriky.
To je tři roky zpátky. Ale neměl jsem moc času trénovat: běhal jsem hodinu ráno od půl šesté před cestou do práce, ale v nízké nadmořské výšce, takže mi to moc nepomohlo. V horách jsem byl osm dní. Na vrchol jsme nemohli, počasí se změnilo.
Chci to zkusit znovu.
Jeden vrchol vám v kariéře unikl: olympijské zlato. Litujete toho?
Podívejte, Tomba nikdy nevyhrál sjezd. Maier nebo Stenmark nikdy nevyhráli slalom. Ano, olympijské zlato mi chybí, ale měl jsem úspěšnou kariéru. Nikdo není dokonalý. Teď mám možnost zkušenosti předat jiným tím, že pomáhám bulharským lyžařům a dělám oblečení pro děti.
Co máte na starosti?
Mám postřehy, které mohou být důležité pro mladé lyžaře. A hlavně distribuci, marketing a prodej.
Pomáhá vám vaše jméno?
Jistě. Je lepší než Zurbriggen.
Stýkáte se s vaším velkým rivalem?
Víc, než když jsme závodili. Byl na mé svatbě. Ale je mu těžké rozumět, je ze západního Švýcarska a jeho němčina je děsná.
Kdo je pro vás největší současnou osobností lyžování?
Pořád Hermann Maier, i když se jeho kariéra chýlí ke konci a teď se mu tolik nedaří. Dva tři lyžaři mají na to vyhrát Světový pohár: Nor Svindal, Benny Raich a Bode Miller.
Kde vy máte svých pět velkých křišťálových glóbů?
Tři mám doma. Dva jsem půjčil a dlouho nevěděl kam. Nejsem typ, který by musel vystavovat trofeje. Hodně jsem jich proměnil v dárky.
Co byste ve svém životě udělal jinak?
V roce 1983 bych všechny svoje peníze dal do Microsoftu.
Nezničitelný samotář, říkali mu. Přesto málem vykrvácelP r a h a (tm) - Dvanáctý prosinec 1989. Marc Girardelli padá při superobřím slalomu v Sestriere, jeho tělo proletí ochrannou sítí, leží na sněhu. Za tři dny ztratí dva litry krve, chybí mu čtvrtina červených krvinek, umírá. Teprve potom lékaři odhalí a zastaví vnitřní krvácení v břiše. Girardelli vyhrává svůj nejtěžší boj. Boj o vlastní život. O rok později je absolutním vítězem Světového poháru! "Jezdím na hranici. O život jde tehdy, když tu hranici překročím. Pokud ale chci vyhrávat, překračovat ji musím," říkal. Kapituloval. Skončila velká lyžařská válka: otec a syn Girardelliovi proti zbytku světa."Jeden na druhého křičeli, a přesto nedokázali bez sebe být," říkal o nich rakouský sjezdař Stephan Eberharter. Po vítězném závodě nešel Marc slavit, ale lyžovat. Při tréninku si často vytyčil dvakrát tak dlouhý slalom než v závodě – a projížděl ho ve dřepu! "Také vůli a sebekázeň musíte trénovat," říkal. I proto pětkrát pozdvihl velký křišťálový glóbus pro nejvšestrannějšího sjezdaře planety. Nikdo jiný jich tolik nezískal. Ve službách země, kde nejvyšší kopec měří 600 metrů, se stal druhým nejznámějším Lucemburčanem v dějinách. Jen Jan Lucemburský, kdysi též český král, byl slavnější než on. |
