Jeho nástupcem se stal Milan Fridrich, který dostal privilegium vést novou generaci, a neustále dokazuje, jak správná volba to byla! "Fríďova" bilance je skutečně ohromující! Čtyři roky ve službě znamenají čtyři vítězství v poháru ČFbU, tři vítězství v extralize a jednu "smutnou" stříbrnou medaili.
A aby byl výčet přesný, je potřeba zmínit, že úspěšný byl Milan i jako kapitán národního týmu, s nímž loni získal bronz, který má pro reprezentaci nádech zlata.
Nejaktuálnější je úterní finálové vítězství nad ostravským FBC. Vyprodaná hala na Letné sledovala, jak Tatran získává po obrovském boji další titul.
Milane, rozhodující, páté finále získal Tatran až po senzačním obratu. K tomu je potřeba připočítat čtvrté finále, které vyhrál v prodloužení. Je pro tebe tento ligový titul nejcennější?
V tuto chvíli určitě. Pomalu mi dochází, co se vlastně stalo. Jsem rád, že jsem mohl být součástí týmu.
Jak moc dokážou hráči vnímat atmosféru v hale ve chvíli, kdy je potřeba se soustředit na každou maličkost, střelu, přihrávku?
Myslím, že po víkendu v Ostravě, odkud jsme si přivezli jednu výhru a stav 2:2, jsme se dokázali naladit na vlnu, kdy na náš výkon neměla vliv žádná situace. Dostali jsme gól, dali jsme gól, diváci na nás řvali, byla sporná situace, a i přesto, že jsme neměli stoprocentní formu, jsme pořád hráli stejně. To nás neskutečně zvedlo a atmosféra v týmu byla motivující a nutila každého rozdat se pro tým do posledního dechu.
Když srovnáš letošní finále s těmi předešlými, jak moc bylo náročné psychicky?
Teď jsem pod vlivem emocí, takže mi připadá toto nejnáročnější. Pravda je, že jsme se celé play-off nemohli dostat do vrcholné formy. To právě udělalo z tohoto finále neskutečný zážitek, že jsme to dokázali dotáhnout spíš morálními vlastnostmi.
A co ty osobně? Plánuješ dál pokračovat?
Teď si dám dva až tři měsíce klid a myslím, že i dál budu mít motivaci, abych se pral s florbalem na nejvyšší úrovni. Musím přiznat, že během sezony jsem byl několikrát blízko toho už dál nepokračovat, ale asi bych to nedokázal tak jednoduše opustit. Kluci by mi chyběli.
Letos byla snaha zvítězit o to větší, že šlo o vybojování účasti na Poháru mistrů, který bude hostit v říjnu Mladá Boleslav. Pro Tatran asi jasný cíl, takže co znamená směrem k tvé další kariéře?
Velkou motivaci. Musím se do října připravit. Pro mě to bude určitě vrchol sezony a chtěl bych s týmem dosáhnout na medaili. Je skvělé, že Pohár mistrů bude v Mladé Boleslavi, a moc se těším. Čeští pořadatelé a fanoušci jsou prostě nejlepší.
Tohle byla úspěšná sezona: dvě zlata (pohár, liga) a bronz z mistrovství světa. Jak ji zpětně hodnotíš ty sám? Reálně asi nešlo získat více!
Ty velké cíle, co jsem si dal, se povedly. S tím určitě spokojen jsem. Jinak jsem se ale bohužel celou sezonu pral s chronickými bolestmi, což mě hodně ubíjelo. Týmu jsem nemohl pomoci, jak jsem chtěl, a to mi nepřidávalo na psychice. Když se podívám za pár let zpět, tak to možná bude sezona nejúspěšnější. Bronz z MS mám prostě jasně nejvýš. Hrát za Českou republiku bylo vždy mým snem a moc si toho vážím, že jsem mohl do Finska letět.
Pro tebe bude možná nejzásadnější životní změnou narození potomka. O to emotivnější oslavy jsi asi letos zažil, že?
Je to tak. Nechtěl jsem to klukům říkat, než bude poslední vítězný zápas za námi. Teď se těším, že je pozvu k nám na menší grilování a posezení. Akorát musím předem varovat sousedy. Ti jsou ale skvělí. Jestli jim nerozbijeme zahrádku a dům, tak to pochopí.
