Seběhlo se to hodně rychle. Na jaře loňského roku za ním přišli zástupci biatlonového svazu USA s tím, zda by u nich nechtěl dělat servismana. Kývnul. "Vybírali ze čtyř lidí, ale mně hned druhý den řekli, že mě berou," vysvětluje Petr Garabík, hvězda českého biatlonu 90. let.
U Američanů tak zahájil svou první biatlonovou štaci po skončení aktivní kariéry. Vybírá vosky, zkouší lyže. "Je to pro mě úplně nová práce. Jako závodník jsem si toho nikdy moc nevážil. Nikdy jsem nevěděl, co je to za dřinu," říká osmatřicetiletý bývalý reprezentant, který osmnáct let objížděl závody Světového poháru a zúčastnil se tří olympiád.
V americkém týmu ale není jedinou zahraniční akvizicí. "Vlastně z Ameriky je tam jen šéf a doktor. Dál tam působí šest Němců, tři Švédi a já."
|
Petr Garabík |
Na starosti má dva ze čtyřčlenného týmu - šestadvacetiletého Lowella Baileyho a o čtyři roky staršího Jeremy Teelu. Toho Teelu, který ve středeční štafetě Světového poháru porazil na cílové pásce Zdeňka Vítka.
"Před závodem jdu s nima testovat. Objedu trať, vyzkoušíme strukturu skluznice a mázu. Vybereme tu nejlepší." Ne vždy jsou ale jeho svěřenci spokojeni. Lowell je v pohodě, ale Teela pořád remcá," usmívá se Garabík.
Vadí mu, když závodníci hází svůj neúspěch na něj.
"Teela špatně zastřílí, jede tři trestná kola a pak za to prý můžou lyže," vrátil se ke středeční štafetě.
Jinak jsou ale podle něj Američané v pohodě, až příliš na sobě nepociťují žádný tlak. "Nejsou v žádném stresu. Jsou čtyři, takže na ně netlačí žádná konkurence. Ale potřebovali by, aby jim někdo zatopil." Lituje, že neumí anglicky tak, jak by potřeboval. "Někdy by potřebovali pořádně zpražit."
Wilhelmová je v pohodě
Jeho kolegou v týmu je Andreas Emselder, přítel německé hvězdy Kati Wilhelmové. Garabík má tak možnost připravovat na závody i ji. A zatímco Američané si neustále na něco stěžují, trojnásobná olympijská vítězka dokáže jeho práci pochválit.
"Děláme jí kompletní servis. I když Kati je v pohodě, ale testují spíš spolu. Andy mě k ní téměř nepustí. Já jí zkouším vosky. Ale žádný průšvih jsem zatím neměl." A tak si neužije ani chvilku volna. "Tím, že se starám o Wilhelmovou, jsem na lyžích vlastně každý den."
To, že u týmu USA maže reprezentantka Německa, není nic neobvyklého. "Kdyby to šlo, taky si z českého družstva někoho k sobě vytáhnu."
Práci u Američanů přijal Garabík i proto, že o jeho služby nestojí domácí svaz. "Je to asi tím, že jsem rebel, že říkám, co si myslím," prohlásil o sobě.
Nemusím montovat kuchyně
Svou roli při přijetí amerického angažmá hrály i peníze. Na ty si rozhodně nestěžuje. "Určitě je to lepší, než kdybych pořád montoval kuchyně, což jsem dělal dosud," říká.
Smlouvu má pouze do konce sezony. "Pak se uvidí, co bude dál," dodává muž, který si před čtrnácti lety právě v Ruhpoldingu dojel pro své nejlepší umístění ve Světovém poháru - druhé místo ve sprintu.
Kluci vymýšlejí blbosti
Garabík během své osmnáctileté kariéry často rozjížděl českou štafetu. "Věřil jsem si na rozjezd. Měl jsem sílu v rukách, určoval jsem tempo tak, abych se vyhnul kolizím."
Američany se proto snaží více klidnit. "Kdyby byl čas, vezmu je i na střelbu. Vždycky jde o to, srovnat si všechno v hlavě."
Radu má i směrem k českému týmu, kterému se právě ve štafetě nedaří zastřílet čistě. "Kluci jsou přemotivovaní. Vymýšlejí kraviny, nedělají to, co umějí. Příliš si připouštějí tlak. Z toho pramení všechny ty chyby."
