Hrálo se až od čtvrt na devět večer, jak jste se s tím vyrovnali?
Podřídili jsme tomu celý čtrnáctidenní trénink před zápasem, abychom si trochu zvykli. Ale i tak to na nás bylo hodně pozdě.
Jaká byla úvodní taktika?
Uběhat je. Věděli jsme, že mají v týmu starší borce, jejich klíčovým spojkám je třicet a třicet čtyři let. Proto jsme chtěli hrát rychle, aby jim došly síly. Což se povedlo. Od začátku jsme hráli vysunutou obranu 2 - 4 , po patnácti minutách domácím začaly docházet síly. Byla to dobrá taktika. Nakonec byl soupeř tak vyždímaný, že nám dával míče doslova do rukou a my skórovali z brejků.
V poločase jste vedli o dvě branky. Jaké byly pokyny v šatně?
Nepolevit. Tušili jsme, že už soupeři moc sil nezbývá. Bylo to tak. Během prvních dvaceti minut po pauze jsme dostali dva góly.
Na hrotu obrany před vámi hráli Radčenko s Juříčkem jako za slavné karvinské éry. Jaké bylo znovu se s nimi potkat?
To byl svátek. V obraně s nimi hráli i Roman Farář a Tomáš Heinz, pro všechny to bylo něco jako loučení. V jednom klubu už se asi těžko někdy potkáme, jen v reprezentaci. Proto jsme se snažili ten zápas si co nejvíc užít.
Vy jste po přestávce chytil pět sedmiček, to je nevídaný kousek. Jak se vám to povedlo? Měl jste střelce načtené z videa?
Právě že vůbec ne. Pokaždé jsem zkusil něco jiného, vyšlo to a protivníci si přestali věřit. Před každou další sedmičkou si mezi sebou míč pohazovali jako horký brambor, nikomu už se moc střílet nechtělo. Taková věc se povede jednou za sezonu. Mám z toho radost.
V neděli bude ve Frýdku-Místku odveta...
Chceme vyhrát a rozloučit se s fanoušky pěknou házenou. Věřím, že nás přijdou podpořit.
