Podle pohledu na trať se zdálo, že vám hromadný závod dlouho „chutnal“. Nebo snad ne?
Tak to mě těší, jestli to takhle vypadalo. Ale v tom posledním kole jsem už byla dost kyselá. Lidé na trati na mě křičeli: Zkus tu Tiril (Eckhoffovou) ještě udělat. Ale já viděla, že to nepůjde. Pak jsem si v podstatě došla pro druhé místo v cíli. Neměla jsem šanci přiblížit se Tiril, ona měla asi stokrát tak víc síly než já. Jsem ráda, že to takhle dopadlo a nemusela jsem s někým soupeřit.
Kdo vám potom řekl, že vaše druhé místo na glóbus stačí?
Hned v cíli Peťa Sedláčková (masérka). Povídala: Oznámili mi vysílačkou, že máš glóbus.
Vím, že na předzávodní propočty moc nejste. Ale opravdu jste ani tentokrát netušila, kolik bodů potřebujete na Lauru Dahlmeierovou najet?
Ne, já vůbec nedoufala, že by se mi něco takového mohlo povést. Vážně nevím, kolik bodů mezi námi před startem bylo. Ale myslím, že to tak bylo dobře. Protože z mého pohledu možná i ta Laura, jestli se bála, že ji teoreticky mohu ohrozit, tak z toho znervózněla. A to je pak průšvih, že se člověk na něco a někoho upne a neukáže, co je v něm. Necháte si svázat nohy obavou, že by ten druhý mohl jet líp. To vám moc psychických sil nedodává. Je zapotřebí jet uvolněně a buď to tam nakonec skočí, nebo ne. Jsem ráda, že jsem měla to štěstí a mám druhý glóbus. A tuhle taktiku si chci držet i do dalších sezon.
Dahlmeierové němečtí trenéři naopak hlásili rozestupy, jaké jsou mezi ní a vámi.
Ježiši, tak to bych nechtěla vědět. To chápu, že se pak člověku jede blbě a proč jí to nedopadlo, protože něco takového je sebevražda. Řešit někoho jiného vám odebírá koncentraci, kterou potřebujete na svůj závod, dáváte tak zadara výhodu někomu jinému. To je přece škoda.
Nyní jste se i se dvěma glóby ocitla na samém konci sezony. Únava je maximální?
Musím říct, že minulý rok jsem se cítila ještě hůř, protože jak jsem se do poslední chvíle snažila o celkové prvenství ve Světovém poháru, vyžadovalo to doslova každý závod se soustředit a jet znova a znova. Tím, že jsem tentokrát už před Oslem věděla, že nemám šanci ohrozit Lauřino celkové vítězství, nebyla jsem až tak svázaná a bylo to mnohem jednodušší. Poslední závody jsem si mohla celkem užít, i když ten první mě tu asi bolel nejvíc. Je to letos lepší, tak snad to bude i příští rok lepší a budu mít na konci ještě víc energie než teď.
Loni jste už v Chanty Mansijsku ani neměla síly na závěrečný večírek biatlonistů a záhy jste ho opustila. Letos to tedy bude lepší?
Já si celou dobu říkala, že tady už ani nikam nepůjdu, že na to nemám energii. Ale jak to teď všechno skončilo, začínám cítit příliv nové energie a doufám, že večer budu mít sílu se trochu odreagovat a oslavit to. Samozřejmě ale slušně.
