Že bude Česko vinou nezvládnuté kvalifikace v Chomutově poprvé od roku 2000 chybět na mistrovství světa, chrudimského veterána Michala Mareše pořádně „žere“. Pro něj a pro bratra Romana, spoluhráče z klubu i z reprezentace, by to byl pravděpodobně poslední světový šampionát. Vždyť staršímu Romanovi bylo už 40 let a Michal se k téhle věkové hranici kvapem blíží.
„Na postup určitě bylo, ale v těch zápasech jsme se vždycky na nějaký čas vytratili ze hry a to se nám vymstilo,“ mrzí Michala Mareše.
Dopláceli jste i na koncovku, ne? Proti Kazachstánu Michal Kovács zahodil prodlouženou penaltu, Lukáš Rešetár mohl vyrovnat v závěru rozhodujícího střetnutí se Slovinskem...
To je pravda, ale i soupeři měli šance, které nedali. Slovince jsme nechali chodit dva na jednoho, takže jsme jim to dost usnadnili. Proti Kazachstánu jsme 1:0 vedli, ale pak jsme předvedli pětiminutový výpadek, během kterého to otočil. Pak už hrál zezadu a po gólu na 1:3 bylo hotovo. Rozhodlo víc našich chyb a to, že je protivníci potrestali.
Našel byste něco, co vás na průběhu skupiny nějak překvapilo?
Ani ne - věděli jsme, že všichni soupeři budou dobře bránit s nebezpečným přechodem do útoku. A oni nás taky měli přečtené. Skupina byla vyrovnaná, i poslední Francie byla výborná. Kazaši měli v sestavě tři Brazilce, kteří je dotáhli k postupu, Slovinci to zase celé odehráli jenom v pěti lidech.
Jak se vám zamlouvala atmosféra v chomutovské hale?
My jsme tam hráli už přáteláky s Japonskem a skoro nikdo tam nebyl, takže to bylo komorní. Mysleli jsme, že na kvalifikaci to bude stejné. Ale na ty tři zápasy přišla plná hala a bylo to parádní. Škoda že se nám nepodařilo postoupit, protože ti diváci by si to zasloužili.
Trenér Vlastimil Bartošek mluvil po kvalifikaci o tom, že se rychle oklepete a na únorové Euro v Srbsku vyrazíte s čistou hlavou. Vidíte to stejně?
Lidi, co tam pojedou, už se musejí soustředit jen na Euro. Ale nebude to nic lehkého, je to už za necelé dva měsíce. Hráči by se na to měli začít připravovat už teď, aby se nic nepodcenilo.
Koncem týdne vás čeká Final Four národního poháru. Loni vám trofej „vyfoukly“ Teplice, takže letos si asi nepřipouštíte nic jiného než vítězství...
S Chrudimí chceme vyhrát každé utkání, ať už v lize, v play-off, nebo v poháru. Uvidíme, máme v semifinále (v pátek od 20.30) silného soupeře. Benago má letos asi nejlepší tým, co kdy mělo. První vzájemný zápas skončil jen 5:4, potrápili nás. Ale tehdy hráli výborně a my hodně špatně. Je to na jeden zápas, nemůžeme si dovolit nějaké chyby. Nebylo by to pak možné napravit.
Pokud byste prošli do finále a totéž se povedlo i vysokomýtskému Nejzbachu, byla by to v boji o trofej zajímavá konfrontace charakteru východočeského derby, zřejmě první v historii.
Taky si nic podobného nepamatuju. Řekl bych, že Nejzbach i Plzeň už jsou spokojeny teď, když se dostaly do semifinále. Náš zápas s Benagem bude asi předčasné finále. Kdybychom pak hráli s Nejzbachem, přijeli by lidi od nich. S ním to je vyhecované, mělo by to náboj.
