Když se k tomu připočítá mnohem větší kvalita soupeřů, nikdo se nemůže divit jejich předposlednímu místu. Poslední šanci, jak oživit naději na záchranu, bude mít v pátek od 20 hodin v domácím zápase proti Třinci. Tedy v domácím… Gamaspol vyměnil Ostravu za bližší Šumperk. „Půjdeme na krev až do konce,“ slibuje trenér Jiří Gnida.
Jak byste pojmenoval stav, v němž se Gamaspol nachází?
Už toho máme plné zuby. To cestování každý víkend je úmorné, i když s tím jsme do toho šli. Dnes sice nadávám, ale až to skončí, řeknu si dobrý, máme z čeho čerpat. Strašně nám to pomůže ve změně přístupu, herních činností, otevřelo nám to oči. Uvidíme, jak to dopadne se záchranou.
Jaké si dáváte šance?
Když se podaří udržet první ligu, bude to fajn a není to nereálné. Pokud zvládneme Třinec, je to hratelné, protože pak máme tři zápasy se soupeři, kteří mají jistou účast v play-off, takže nemusí mít takovou chuť. My půjdeme na krev až do konce. Ale naše kvalita, když se na to dívám reálně, není taková, abychom se udrželi. Jsou tam čtyři týmy, mezi kterými se rozhodne, českým týmům to vyšlo lépe, mají lepší postavení a nejspíš už to zvládnou. Pro nás může být sestup i výhoda.
Povídejte.
Potřebujeme trénovat v oficiální hale s rozměry dvacet krát čtyřicet. Změnit útočné systémy, protože ten náš je zastaralý. Hrajeme 2–2 a to je na první ligu málo. V té druhé to bylo bez chyby, ale tady jsou hráči agresivnější, cizinci jsou na úplně jiné individuální kvalitě a s tímhle systémem se proti nim nedá dlouhodobě prosadit. Je potřeba mít víc variant a to nenacvičíme v malé hale.
Takže vyhlížíte blížící se otevření nové haly v Jeseníku. Je to další důvod zachránit první ligu?
Ani ne, pro nás má první i druhá liga nějaké plus. Potřebujeme teď tvrdě pracovat – a hlavně úplně jinak. Trénujeme v tělocvičně v Mikulovicích, která je kratší, a v tom se vůbec nedají natrénovat útočné ani obranné systémy. Nefunguje to tam. Řekneme si, že jdeme dělat výjezdy z presinku, a nemůžeme, protože na malé hrací ploše je obránce hned u vás, takže to nejde nacvičit. Že má být hala brzy hotová, je pro nás úžasné. Nedá se to s ničím vyměnit. Nepochybuju, že budou chodit lidi, i do Šumperka přišlo kolem 200 lidí, a to museli jet přes sedlo.
Neznechutil vás i hráče ten rok v první lize, kdy jste museli polykat kvanta porážek?
Řeknu vám, že stojím před zrcadlem a říkám si „ty jsi ale hňup, že jsi do té první ligy lezl, s tímhle cestováním“. (směje se) Ale v půlce března skončí sezona, řeknu si „výborně, dělali jsme špatně tyto a tyto věci a musíme je dělat jinak“. A kdybychom zůstali ve druhé lize, ztratili bychom další rok a možná i dva, než bychom tohle zjistili. Všem nám to otevřelo oči. Dojížděním ani nebyla frekvence tréninků na potřebné výši. A pokud se sestoupí, nebudeme si z toho dělat těžkou hlavu – já ani nikdo z kluků.
Spolkli jste i porážku 2:12 v Litoměřicích?
Dostali jsme pořádnou rychtu, ale tam byli tři reprezentanti, šest Brazilců a dva výborní Češi. To si nemůžete ani nadávat. Dva hloupé góly z dálky a už jsme se vezli. Ale to byla jediná rychta, kterou jsme dostali, a teď už máme soupeře hratelné. S Chrudimí jsme dostali o tři a čtyři góly, to si nemůžeme vyčítat. Litoměřice jsou černá kaňka, ale pokud bude všechno fair-play, tak by měly vyhrát ligu. Byl to jednoznačně nejlepší soupeř, na kterého jsme narazili.
