Vteřiny na světelné tabuli pro ně utíkaly rychle, příliš rychle. A futsalisté Slavie už asi pět sekund před koncem domácího derby se Spartou ztráceli naději, že vydolují aspoň bod.
„Upřímně? Já jsem už fakt nevěřil,“ přiznal David Filinger, hlavní postava napínavého závěru.
Nejdřív to vypadalo, že na utkání bude vzpomínat ve zlém. Krátce poté, co se Slavii povedlo vyrovnat, totiž fauloval, a protože slávisté už překročili hranici pěti nedovolených zákroků za poločas, následovala penalta. Tu proměnil sparťan Holeček a divoce slavil pod kotlem svých fanoušků.
Do konce v té chvíli chyběla minuta a čtyřicet vteřin a slávisté, kteří už předtím skórovali při hře bez brankáře, to zkusili znovu. Filinger opět navlékl tmavý brankářský dres a hnal tým kupředu.
Párkrát mu nevyšla přihrávka, míč mu odskočil od nohy, zdálo se, že to nebude jeho zápas. „Nedostal jsem se tolik do hry, protože jsem měl v posledních dnech zdravotní potíže. Tahalo mě tříslo,“ vysvětloval šestatřicetiletý hráč.
Nakonec byl přece jen za hrdinu. Fanoušci Slavie ještě lomili rukama, když Homola sedm vteřin před koncem trefil tyč. Potom však přišla poslední akce, zpětná přihrávka na Filingera... A nádherná střela do horního růžku! Vyrovnáno, 3:3.
„Jasně, ten vikýř jsem chtěl přesně takhle trefit,“ usmíval se. „Ale ne, vážně. Nemyslel jsem na nic jiného, než abych trefil bránu. Nekoukal jsem, jestli je někde skulinka, jen jsem mířil placírkou k tyči.“
Rána mu sedla dokonale. A zatímco sparťané byli zklamaní, mezi slávisty zavládlo nadšení. Stejně jako chvíli předtím Holeček, také Filinger teď sprintoval pod kotel, se kterým se dělil o radost.
Fanoušci, to byla při včerejším derby kapitola sama pro sebe. Hala v Edenu se zaplnila až po střechu a hlavně domácí, kteří měli na tribunách převahu, celou dobu vytvářeli parádní atmosféru. Ke skandování přidali i mávání červenobílými vlaječkami nebo choreo, při kterém skoro celou tribunu zakryla velká plachta s nápisem „Futsal“ ve slávistických barvách.
„Atmosféra v hale je lepší než venku na stadionu. To vidíme na zápasech fotbalové ligy, moc lidí nechodí,“ porovnával Filinger. „V hale jsou fanoušci pořádně slyšet. A tentokrát to byla fantazie, takový hukot se nevidí ani v bundeslize.“
Nefandilo se jen slušně, z obou kotlů občas zazněly i hanlivé pokřiky. Ale na hřišti to byl férový souboj - žádné zákeřnosti.
„Vždyť my se všichni známe... S některými sparťany jsem hrál v reprezentaci, s jinými jsem se potkal třeba v Bohemce,“ vysvětloval Filinger. „Ve Slavii jsem dva roky, takže o sobě ani nemůžu říkat, že jsem nějaký velký slávista.“
Z bodu měl ale stejně jako fanoušci obrovskou radost. „Pro nás je to hlavně důležité po psychické stránce. Jsme předposlední a uhráli jsme bod proti týmu, který je v tabulce druhý,“ zdůrazňoval. „To se cení. Je to pro nás zlatá remíza.“
