Postoupili v nejkratším možném čase, tedy po třech zápasech. Ovšem chrudimský střelec Matěj Slováček nijak nepopírá, že projít do finále nejvyšší soutěže přes litoměřické Gardenline byla pořádná fuška. Vždyť žádné utkání neskončilo vyšším než dvoubrankovým rozdílem...
„Všechny semifinálové zápasy mohly dopadnout úplně obráceně, ale nakonec se to vždy přiklonilo k nám,“ upozorňuje Slováček, který teď s týmem vyhlíží posledního soka v letošním play off.
Čemu vděčíte za triumf 3:1 ve třetím střetnutí série s Litoměřicemi?
Myslím, že rozhodly zkušenosti, které s podobnými zápasy máme. A asi i lepší sehranost mančaftu, protože jsme spolu už dlouho. Důležité byly i vůle po vítězství a bojovnost. Šance měly oba týmy, nám výborně zachytal brankář Litviněnko, který jich litoměřickým hráčům spoustu zneškodnil.
Bylo pro vás složité ubránit soupeřovu power play, než dal Éverton pojišťovací třetí branku Chrudimi?
Jo - Litoměřice mají šikovné individuality. Je to pět na čtyři, jeden hráč je vždycky volný. Je obtížné to pokrývat. Ale když jsme potom vedli o ty dva góly (3:1), už přestali bojovat.
Litoměřice měly „nůž na krku“, porážka pro ně nutně znamenala vyřazení. Hrála v závěru ve váš prospěch i psychika?
Počítali jsme s tím, že když bude ve druhém poločase platit pro ně nepříznivý stav, znervózní a budou se snažit dát rychle gól, protože vědí, že prohra znamená konec. Toho jsme využili a počkali si na situace, kdy jsme zápas mohli definitivně rozhodnout.
S Tomášem Koudelkou jste dali velmi podobné góly po nahrávce z pravé strany.
Je to standardní futsalová akce, kdy hráč vede po lajně balon a nastřeluje ho automaticky na zadní tyč, protože je těžké z téhle pozice gólmana rovnou prostřelit. Na té zadní se to doklepává, je to věc, kterou trénujeme běžně.
Nejdřív jsem si myslel, jestli vaše trefa není ve skutečnosti vlastní gól Radima Záruby, který klouzal ve snaze zabránit přihrávce směrem do brány.
Ne, Martin Doša mi nahrával nějakých dvacet centimetrů nad zemí a já pak balon uklidil do sítě. Na rozdíl od prvního zápasu v sérii...
V prvním poločase váš kapitán Lukáš Rešetár po tvrdém zákroku hostujícího Radima Záruby rukou gestikuloval, že má vyražený dech. Neudržel se na nohou a musel být ošetřován přímo na palubovce. To vám asi zatrnulo.
Určitě není příjemné někoho vidět, jak nemůže popadnout dech po takovém zákroku. Nemyslím si, že by to od Radima bylo úmyslné, spíš to byla nešťastná náhoda. Nám se tím trošku rozhodila čtyřka, ale poradili jsme si s tím velice dobře. Roman Mareš za Rešiho výborně zaskočil. A Reši je naštěstí v pořádku.
Duely v semifinále byly těsné. Litoměřice si asi zaslouží velké uznání za to, co předvedly.
My už jsme před začátkem semifinálové série věděli, že Litoměřice mají výborný tým i jednotlivce a že to bude těžké. Trénují profesionálně. Někdo to nazýval předčasným finále. Já jsem strašně šťastný, že jsme to takhle zvládli.
Vítáte možnost si před finále pořádně odpočinout?
Rozhodně, ta série byla velice náročná. Máme dalších 10 dní na to, abychom se na finále pořádně připravili.
Druhá série mezi Plzní a pražskou Spartou je vyrovnaná 1:1 na zápasy. Koho byste jako protivníka do bojů o titul raději?
Tady už je těžké si vybírat. Plzeň hraje velice týmově, organizovaně. Mají výborného trenéra (Petr Kučera). Naproti tomu Sparta má velice dobré osobnosti. Osobně bych však upřednostnil Plzeň. Ve finále jsme s ní ještě nehráli a je mi sympatičtější než Sparta.
