Jaká byla noc po explozích?
Žádná sláva. S manželkou, která mi na závodech dělá doprovod, jsme dlouho nemohli usnout. Nic se nám naštěstí nestalo, ale taková tragédie se vás musí dotknout. Nicméně nemůžete dělat vůbec nic, takže to musíte nějak vydýchat. Nakonec jsme asi šest hodin spali.
Výbuchy v BostonuVÝBUCHY: V cíli závodu explodovaly dvě nálože VIDEO: Kamera zachytila výbuch v přímém přenosu SVĚDCI: Utrhané končetiny, krev a panika BEZPEČNOST: Tajné služby zvýšily ostrahu Bílého domu i New Yorku VIDEO: Krev, střepy a kelímky. Záběry z vrtulníku VIDEO: Šok a hrůza, popisují svědci tragédii MARATON: Profil běžeckého závodu v Bostonu ČEŠI: Vyvázli bez zranění MALÝ MARTIN: Otce se nedočkal SENIOR: Výbuch ho srazil, závod dokončil |
Můžete popsat, co všechno jste viděl?
Proběhl jsem cílem, vyzvedl si pamětní medaili, fólii kvůli chladu, svoji igelitku s věcmi, když se ozvaly hluboké zvuky dvojité detonace. V těch chvílích euforie po doběhnutí mě napadlo, že to někdo trochu přehnal s oslavami, ale vzápětí mi došlo, že takhle intenzivně žádný ohňostroj nemůže bouchat. A když pak někdo blízko vás dotelefonuje a vytrysknou mu slzy, tak je vám jasné, že se asi stalo něco mimořádného. Do toho se mezi běžci, kteří stále dobíhali, začaly prodírat sanitky, policisté, hasiči, všechna auta houkala, takže během chvíle vznikl pořádný zmatek. Pořád ale nevíte, co se vlastně děje. Přiznám se ale, že mě hned napadly myšlenky na newyorská dvojčata ze září roku 2001. Jen to ne, říkal jsem si.
Jak daleko jste byl od výbuchů?
Nějakých dvě stě metrů, hned za cílem totiž musíte pokračovat dál. Všichni kolem začali telefonovat, v dálce jsem viděl vystresované kluky, kteří utíkali z prostoru cíle, kde jsem byl asi o dvacet minut dřív. V tu chvíli ale člověk čas nevnímá.
Kam se ubíraly vaše myšlenky? Rychle pryč?
Měl jsem strach, co je s mojí paní, protože byla právě v prostoru cíle. Naštěstí krátce před detonacemi odešla do sektoru, kde čekali rodinní příslušníci běžců, díky telefonu jsme se pak setkali o tři ulice dál. Ale dramatická situace trvala i v podzemní dráze, kde jsme čekali na vlak asi dvacet minut, hodně lidí bylo v šoku a tahle časová prodleva nebyla příjemná.
Všiml jste si během maratonu bezpečnostních opatření?
Nebylo možné je nevnímat, policistů a pořadatelů ve svítivých vestách bylo po celé trati velmi mnoho. Na to v Americe dbají, ošetřené to měli velmi dobře.
Co budete dělat dál? Máte možná doporučení, abyste neopouštěli hotel?
Zatím s námi nikdo nemluvil, je půl osmé ráno, ale nemyslím, že by se něco takového dělo. Maraton tady běželo dvacet sedm tisíc lidí, kteří většinou mají svůj doprovod, a udržet je v hotelích by asi bylo nemyslitelné.
