A hned úvodní závod, 122kilometrový maraton v jihoafrickém Outshoornu, potvrdil, že se plzeňský rodák neztratí ani v nové soutěžní disciplíně. Ve skvělé konkurenci obsadil čtvrté místo.
I proto byl Raboň s pobytem v JAR maximálně spokojený. "Měl jsem toho nejlepšího možného učitele," pochvaloval si čerstvý biker společnou přípravu s Christopherem Sauserem. Teď Raboň na chvíli vyměnil třicetistupňová africká vedra za zimní počasí v Plzni.
Právě sblížit se se Sauserem byl jeden z cílů vašeho pobytu v JAR. Do jaké míry se to povedlo?
Já myslím, že výborně. Do té doby jsem ho znal jenom po telefonu nebo e-mailu. Myslím, že jsme si sedli i lidsky.
Jak se to projevilo?
Je mu 38 let, spoustu toho vyhrál, ale dokázal se otevřít někomu novému. Naučil mě různé triky
To vám asi hodně pomohlo?
Snažil se mě naučit všechny triky, které posbíral za svoji dlouhou kariéru. Pro mě to bylo obrovské pozitivum. Pomůže mi to vyhnout se začátečnickým chybám a můžu se posouvat mílovýma krokama.
To se projevilo hned v prvním závodě, v němž jste obsadil čtvrtou příčku. S tím zřejmě panovala spokojenost...
Závod byl úspěšný. Myslím, že všichni, kteří byli zainteresovaní na mém přestupu do bikové stáje Specialized, si oddechli. Přece jen dávali trochu hlavu na špalek.
Potkala vás v Jižní Africe vůbec nějaká nepříjemná překvapení?
Na jednom z tréninků jsem málem přejel kobru královskou. Mám docela strach z hadů, takže jsem nebyl úplně nadšený. Všem jsem pak říkal, že v Čechách potkám maximálně zajíce nebo srnku. V JAR není žádnou výjimkou, že proti vám vyběhne stádo krav. Ona samotná cesta africkou buší je neskutečný zážitek, musíte se pořád dívat kolem sebe.
Jeden nepříjemný zážitek vás potkal na přelomu roku i v Čechách, prý vám ukradli kolo?
Tři hodiny před odletem jsem zjistil, že nám vykradli garáž. Zmizelo i kolo. I tady se projevilo perfektní zázemí týmu Specialized. Na místě jsem měl připravené náhradní, teď už pojedu do Afriky bez kol. Budu je tam mít připravená.
Hned 2. února se tam vracíte zpět, co vás tam čeká?
V polovině února absolvuji dva tříetapové závody a začátkem března bych měl jet právě se Sauserem i populární Cape Epic, ale stoprocentně jisté to ještě není.
Bude se ten druhý kemp nějak lišit od prvního?
Myslím, že moc ne. Zaměřuji se sice na techniku jízdy, ale alfou a omegou zůstává pořád kondice. I jízda na horáku bývá náročná. Musel jsem si zvyknout, že po náročné cestě do kopce následuje neméně náročný sjezd.
Jsou právě ty sjezdy tím, na co jste si musel nejvíce zvykat?
Můžu vám tady vyjmenovat deset rozdílů, které jsou pro mě naprosto neuvěřitelné. Na biku jede každý sám za sebe, i když jste v háku, neodpočinete si jako na silnici. To v terénu neexistuje. Na silnici zase, když vás utrhne balík, nemáte šanci sám ho dojet. V terénu vám kolikrát soupeř odjede a pak ho zase dostihnete.
Spíš jsou známé přechody bikerů na silnici než naopak. Vzpomenete si na někoho, kdo šel opačným směrem jako vy?
Na takové úrovni, z týmu Pro Tour na silnici do špičkového bikového týmu, asi ještě nikdo nešel.
Novinkou pro vás bude také rychlá oprava kola. Pracujete i na tomhle?
Taky na to trénuju. Zkoušel jsem si i přehazování plášťů nebo nýtování řetězu. Takové ty základní věci, které se v poušti nebo v lese můžou hodit. Tam auto s mechanikem nedojede.
Hodně času teď strávíte na cestách, jak snášíte dlouhá odloučení od rodiny?
Není to rozhodně nic příjemného. Od narození dcerky jsem byl šest měsíců doma, teď mi rodina hodně chyběla. Žena je na to ale zvyklá už z doby, kdy jsem působil mezi silničáři.
