Na hřišti v Darovanském dvoře se přiznal, že spojit fotbalový trénink s pětihodinovou pochůzkou na golfovém hřišti je i na jeho organismus až až.
Jsme sice na golfu, ale přesto se vás zeptám, jak dlouho chce hrát Pavel Horváth fotbal? Přece jen už nejste úplně nejmladší, také se u Vás tu a tam ozve nějaké zranění.
No tak to máte úplnou pravdu, zdraví je asi ten hlavní důvod, který by mi mohl ukončit kariéru. V případě, že bude vše OK, chtěl bych ještě tak rok a půl hrát. Teď se mi povedlo v Plzni prodloužit smlouvu, po jejím vypršení bych rád zůstal u fotbalu i v jiné roli, nejlépe samozřejmě v Plzni.
Jak jste na tom při fotbalové zátěži s časem na golf, najdete si chvilku?
Rok byl z mého hlediska golfově chudý, prostě nebyl čas. Tu a tam jsem si našel chvilku na hru, dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky a podle toho vypadal můj výkon. Většinou ale z časových důvodů hraju devítku a taky, 18 jamek je pro mne dost náročných, po tréninku docela cítím únavu. Pokud někdo tvrdí, že golf není náročný, tak se plete. Když tomu dáte všechno, dorazíte do klubovny a je to pořádně cítit v nohách.
Tím vlastně potvrzujete, že golf není taková brnkačka, jak se zdá?
Určitě, náročný terén a pět hodin na hřišti, to je docela v přípravě na fotbal nářez. Taky trénovat na drivingu je pro mne náročné, odehrát 200 míčů je prostě znát.
Máte v týmu kamarády s kterými chodíte hrát, nebo jdete sólo?
Ano, hraju s kamarády, ale rád si zahraju i sám. Mám pak pocit, že si to lépe vychutnám, a když se něco nepovede, nikdo si z vás nedělá srandu. Ale aby to nevypadalo, že nemám s kým hrát, nebo že to nevyhledávám. Pravidelně chodím s Davidem Limberským, Janem Rezkem a Davidem Sřihavkou.
Fotbalista Pavel Horváth v golfovém resortu Darovanský dvůr.
Jaká je největší golfová slabina Pavla Horvátha?
Nevyrovnanost úderů, jsem krátkej...
Zastihl jsem vás při hře v Darovanském dvoře u Plzně. Chodíte sem často?
Ne, ne, začínám tady objevovat prostředí, hřiště, zázemí. Konkrétně hřiště mi vyhovuje. Je kratší, ne tak náročné, prostě akorát pro mne. Navíc je tu 27 jamek, to je při každé mé návštěvě jiná devítka. Zatím jsem hrál Panorama a Svatou Annu, Jezírka mne ještě čekají.
Co třeba golfová hřiště v zahraničí, hrával jste v Japonsku?
V Japonsku jsem nehrál, ke golfu jsem přišel až v Plzni, přivedl mne k němu David Limberský. Předtím jsem ho vnímal jako sport snobů, teď mám ale pocit, že jde o normální sportovní aktivitu. Opravte mne, jestli se mýlím.
Nechcete se podobně jako Roman Šebrle vrhnout po skončení fotbalové kariéry profesionálně na golf?
Ha, ha, o tom jsem fakt ještě nepřemýšlel. Ale pokud bych na to měl odpovědět vážně, tak věnovat se golfu profesionálně by dalo velkou porci práce a času. Upřímně, je potřeba začít od útlého věku. Je to jako s jiným sportem, který se dělá profesionálně. Osobně Romanovi přeju, ať se mu to povede. Pokud bych si měl ale tipnout, myslím, že se mu to nepovede. Já se po ukončení hráčské kariéry chci dál věnovat fotbalu. Chtěl bych trénovat.
