1. z peněz Lance Armstronga.
2. z prodeje výrobků z konopí.
„Chci tím pomoci mladým talentům a zároveň tak prokázat svoji lásku k cyklistice. Přeji si, aby lidé pochopili, že co jsem v minulosti udělal, nedělal jsem kvůli penězům,“ říká.
Tato slova pronáší muž, jemuž byl za doping odebrán titul z Tour 2006 a jenž v roce 2010 odpálil cyklistický „dynamit“. Tehdy detailně popsal dopingové metody, které v týmu US Postal praktikovali jeho šéf Johan Bruyneel, lídr stáje Lance Armstrong, další jezdci – i on sám.
Spustil tak křižácké tažení proti US Postal a rozmetal tím Armstrongovu kariéru.
Coby whistleblower byl Landis také korunním svědkem v soudní při americká vláda vs. Armstrong. V ní byl cyklista obviněn, že finance týmu sponzorovaného státní institucí zpronevěřil k nekalým účelům. Letos Armstronga odsoudili k pokutě pět milionů dolarů.
Landis má za své klíčové svědectví obdržet 25 procent z této částky. A ty chce použít na financování týmu! „Aspoň z těch posledních dvanácti let vzejde i něco pozitivního,“ říká.
Po odečtení všech daní a poplatků mu z jeho podílu zbude 770 tisíc dolarů. „Což by na kvalitně fungující stáj nestačilo. Proto přidám část výnosů ze svého obchodu,“ vysvětluje.
Tři roky v Coloradu legálně prodává výrobky z konopí. „Zajímám se o ně od doby, kdy jsem se léčil z depresí po vyloučení z Tour. Později mi pomohly i tlumit bolest po operaci kyčle. Věřím jim, proto je prodávám. Není to jako dávat drogy cyklistům, kteří často slouží jako pokusní králíci.“
Landis a Armstrong (ve žlutém) na Tour 2005, kde už Landis závodil za jiný tým Phonak:
Právě jeden z mozků, který dopingový proces v týmech US Postal a Discovery Channel řídil, se nyní rovněž ocitl v centru pozornosti.
Jméno: Johan Bruyneel.
Na twitterovém účtu tento 54letý Belgičan sám sebe charakterizuje: „Hrdý exmanažer mého drahého přítele Lance Armstronga, vítěze sedmi Tour. Žádný pokrytec.“
Zatímco Armstrongovi v roce 2012 doživotně zakázali další působení ve sportu, Bruyneelovi nejprve za „aplikování dopingu, ponoukání k podvodům a šikanování jezdců“ vyměřili desetiletý distanc do roku 2022. Později se odvolal ke Sportovní arbitráži v Lausanne. A ta mu ve středu prodloužila trest na doživotní.
Na verdikt reagoval otevřeným dopisem.
„Je řada věcí, které bych si přál, abych udělal jinak. Jsou některé činy, kterých hluboce lituji,“ píše v něm. „Ale uvědomte si, že období, v němž jsem jako cyklista a pak manažer týmu žil, se ode dneška o tolik lišilo. Byli jsme dětmi naší éry, čelícími nástrahám a pokušením, které byly součástí tehdejší kultury. A nedělali jsme vždy ty nejlepší volby.“
Ačkoliv Bruyneel rozsudek CAS považuje za neadekvátní a přemrštěný, akceptuje ho. „Uzavřu tuto životní kapitolu a soustředím se na pozitivní věci v budoucnosti,“ tvrdí.
Floyd Landis se na rozdíl od něj po odpykání svého dvouletého trestu z let 2007–2008 smí ve sportu pohybovat i nadále, nicméně s puncem prokletého muže. Jeho jméno drtí mezi zuby kápové někdejší dopingové éry, jejichž zákon mlčení porušil, a nikdy mu už nebudou věřit ani ti čistí.
Když se v sezoně 2009 pokusil o návrat do závodů, žádný z prvodivizních týmů ho nechtěl.
V roce 2011 ukončil závodní kariéru. Dnes, ve věku 43 let, vykládá, že cyklistika stále není čistá. „Ani nebude, dokud se nezmění celý její vrcholný management a dokud Světovou antidopingovou agenturu (WADA) nenahradí nová organizace, která nebude propojená s Mezinárodním olympijským výborem.“
S Armstrongem řadu let mimo soudní jednání nepromluvili ani slovo.
„Jsem si jist, že mě Lance nesnáší, a chápu proč tomu tak je,“ říká Landis. „Byly chvíle, kdy jsem si přál, aby vládní vyšetřování raději předčasně ukončili, a kdy jsem se kvůli Lancovi dokonce cítil špatně. Zaplatil za doping tvrději než kdokoliv jiný před ním. Nevím, jestli to bylo fér. A nevím, jestli tato kauza vlastně něčemu pomohla.“
Svá najednou až smířlivá slova vůči Armstrongovi vysvětluje znechucením, že za temná dopingová léta nebyl postižen nikdo z nejvyššího cyklistického managementu. Čímž nemá na mysli Bruyneela, nýbrž šéfy Americké i Mezinárodní cyklistické federace.
„Přitom například Jim Ochowicz, prezident USA Cycling v letech 2002 až 2008, o dopingových praktikách velmi dobře věděl. Poskytli jsme o tom důkazy, jenže WADA s tím odmítla cokoliv udělat,“ obviňuje Landis současného manažera stáje BMC.
Možnost, že by se v příštím roce stal i sportovním ředitelem nové stáje, Landis odmítl. „Mělo by to negativní dopad na tým. Lidé by stále pochybovali,“ je přesvědčen. „Budu raději našim mladým jezdcům jen radit, aby se vyvarovali chyb, které jsem dělal já.“
V roce 2009, když se snažil i comeback do profipelotonu, žádal Bruyneela a Armstronga o kontrakt v jejich týmu Radioshack. Ti jej odmítli. Armstrong později tvrdil, že jim Landis následně vyhrožoval zveřejněním informací o dopingu, pokud jej nevezmou.
Kdo ví, jak by se vyvíjely dějiny cyklistiky, kdyby mu tehdy smlouvu přece jen nabídli.