Kvůli zraněním jste hráli v okleštěné sestavě, navíc jste během zápasu přišli o jednoho z obránců. Jak moc to tým zasáhlo?
To byla taková naše daň. Hrajeme na dvě lajny a je vlastně jen otázka času, že někdo kvůli zranění odpadne. Může se to stát. Odnesl to Kološek (Petr Kološ). Byly tam chvíle, kdy jsme hráli na tři beky, a to bylo šílené. Hrát v Superfinále na tři beky, to chce respekt ke klukům, jak to zvládli.
Jak jste si užili atmosféru? Připomnělo vám to třeba mistrovství světa? Nebyl jste nervózní?
Byla to fantastická akce, deset a půl tisíce lidí, to mluví za všechno. Oslava florbalu. Já už věděl, do čeho jdu. Dobře jsem se připravil, ale jedna špatná přihrávka mě trochu srazila do kolen. A ještě mám něco se žebry, takže od poloviny zápasu se mi špatně dýchalo. Ale urvali jsme to, rozhodl týmový výkon. Je fantazie tohle zvládnout.
Takže sezonu můžete hodnotit jen pozitivně?
Ale jo, byla dobrá. Byla sice chvíli černá, chvíli bílá, ale skončilo to v dobrém. Bohužel polovině Vítkovic ještě nekončí sezona, musíme s reprezentací do Finska. Takže musíme slavit s mírou.
Vy jste se v kariéře dvakrát vracel z ciziny a dvakrát vyhrál titul. Budete to takhle praktikovat i dál?
Řekl jsem si, že se budu soustředit na konec sezony s Vítkovicemi a od 1. května začínám jednat s dalšími týmy. Je to 50 na 50. Vítkovice jsou srdeční záležitost, ale bude záležet na více věcech. Uvidíme.
Překvapivě jste hráli s Chodovem místo očekávaných Střešovic. Pomohlo vám to?
Soupeře jsme neřešili. Chtěli jsme si ten zápas užít.
