"Taky jsem začala u fotbalu, ale vydržela jsem u něj jen chvíli, protože mamka nechtěla, aby další její dítě kopalo do balonu," popisuje dcera fotbalového kouče Karla, sestra úspěšných hráčů Davida a Lukáše a zároveň florbalová reprezentantka.
Táta tehdy neprotestoval?
Byl taky rád, přece jen jsem holka, takže jsem přešla na tenis. Hrála jsem ho deset let, dokonce s Nicole Vaidišovou, ale pak jsem nastoupila na střední a nestíhala jsem to. Navíc jsem měla spoustu zranění, nechtělo se mi pořád vracet zpátky, takže když jsem se dozvěděla, že kamarádka hraje florbal, dala jsem se na něj taky.
Nicole jste v tenise porážela?
Hrály jsme spolu i debly, vždycky byla zarputilá a výborná. Když jsme byly malé, tak to bylo mezi námi vyrovnané, ale pak si šla za svým cílem a dostala se na úplně jinou úroveň. Zrovna nedávno jsem si s ní psala po Facebooku, prohodily jsme pár vět. Popřála nám hodně štěstí tady na mistrovství.
Je výhoda být ze sportovní rodiny?
Trošku. Mám v sobě zarputilost. Dva měsíce před mistrovstvím jsem se zranila, ale ta tvrdohlavost mi pomohla, že jsem tady.
To jste povahou celý táta, ne?
Je to přesně ono. Byl stejný, stejní jsou i bráchové. Když měli letní plány, tak jsem se snažila s nimi něco absolvovat, abych byla lépe připravená. Ale zase mě v tom bráchové krotí, abych to s tréninkem nepřeháněla. Je mi 22, ale oni mě pořád strašně opečovávají, každý den volají, píšeme si. Když je to v televizi, tak sledují naše zápasy, fandí nám. Po tom nedávném zranění v Polsku už mi nepřejí gól, ale vždycky řeknou: Hlavně se nezraň. A když mi tady nevyšly první dva zápasy, psychicky mě podporovali. Ale nejvíc rad mi dává mamka.
Jste na druhém MS. To první jste však hrála v době, kdy bulvár řešil soukromí vašeho otce, který se přiznal k nemanželskému dítěti.
Pro mě to bylo tehdy strašně těžké. Já už jsem to překonala pár let předtím, než se to dostalo ven. Bylo mi patnáct, ale pak jsem tomu musela čelit znovu. Ale vyrovnala jsem se s tím, v dnešní době se to stává. Takový je prostě život a já s tím nic neudělám. Teď jsem vyspělejší herně i mentálně a některé věci se snažím přehlížet.
Nedávno jste udělala bakalářskou zkoušku a prý jste měla zajímavé téma závěrečné práce.
Název byl Řízení sportovního klubu jako podniku, psala jsem o Slavii. Práce se komisi líbila, takže mě moc netrápili a jen se ptali, proč bych chtěla být sportovní manažerkou. Zpočátku jsem ji chtěla dělat ve fotbale, ale jak se florbal vyvíjí, možná budou manažeři zapotřebí i tady.
