Nebude vám florbal chybět?
Všechny holky mi budou určitě strašně chybět, ale kontakt s nimi nepřeruším. Ale už nemám na to, abych čtyřikrát týdně trénovala, pak o víkendu hrála. K tomu chodím do práce, zkrátka žádný volný čas. Takhle to mám už dvanáct let. Ale určitě ničeho nelituju, byly to krásné roky.
Nebudete hrát aspoň nějakou nižší soutěž?
Chtěla bych určitě. Kdybychom se daly my služebně nejstarší hráčky dohromady a založily bychom třeba nějaké béčko, tak do toho bych šla, třeba druhá, třetí liga. Dvakrát týdně si potrénovat, a pak si v klidu zahrát.
Máte s Crazy Girls šest titulů v řadě. V čem je podle vás hlavní síla vašeho libereckého týmu?
Hlavně jsme se vždycky dokázaly na tu poslední fázi ligy opravdu semknout jako kolektiv. Na to, že jsme ženské, je to obdivuhodné. Táhly jsme za jeden provaz. Třeba během sezony nás v týmu trápí nějaké osobní neshody, ale v play-off jsme zapomněly na ty žabomyší války a šlapeme jedna za všechny.
Ve finále jste zdolaly Bohemians jasně 3:0 na zápasy, dostaly jste jediný gól, to se asi nečekalo, že?
Byly jsme na ně perfektně připravené. Viděly jsme, jak hrály v semifinále proti Střešovicím. Na trénincích jsme nedělaly nic jiného, než že jsme řešily modelové situace přesně na Bohemians.
Šestkrát jste ve finále udolaly týmy z Prahy, tam už bude asi nějaký komplex?
No už jim asi trošku lezeme krkem (smích).
Jak sbíráte motivaci před každou sezonou?
Vždycky před startem ligy jsem si myslela, že už žádná není. Ale v průběhu sezony se pokaždé najde. Mít mistrovský titul je pak velkou motivací.
Věříte, že Liberec jednou dosáhne v Lize mistryň na finále?
Nereálná věc to není. Ale my jsme vlastně úplné amatérky, chodíme do práce nebo do školy. Za florbal nemáme nic. To je pak velký rozdíl.
Jaká byla letos oslava titulu?
Byla stejná jako vždycky, akorát mi to strašně rychle uteklo. Ze Zanzibaru nás vyhodili dost brzo, ale ono to bude pokračovat. Určitě to ještě dooslavíme.
