"Věřila jsem, že se stihnu uzdravit a dát se do pořádku. Mám skvělého trenéra na fyzičku, který mě k tomu dokopal," říká 29letá obránkyně.
Platíte si osobního kouče?
Platila, teď už jsme víc jako kamarádi, takže je to spíš přátelská výpomoc. Vím, že to v našem florbale není moc obvyklé, ale mám svůj tréninkový plán, který ještě podřizujeme tomu klubovému. Takže třikrát týdně trénuji s týmem, dvakrát až třikrát sama. Sečteno podtrženo, trénuji až šestkrát týdně.
program a výsledky turnaje zde |
To se dá stíhat?
Je to náročné, navíc když k tomu ještě člověk pracuje. Já dělám ve firmě, která vyrábí cyklistické a sportovní oblečení. Ale zvládnout se to dá. Když člověk chce, zvládne všechno.
S čím jste vlastně marodila?
V posledním zápase minulé sezony proti tehdejší Děkance jsem si přervala přední křížový vaz. Trvalo pět měsíců léčení, než se to dalo do pořádku. Musela jsem na dvě operace, ale teď už je všechno v pořádku. A člověk jede dál. Jen jsem musela po té operaci nejdřív zase začít chodit, pak postupně přidávat v tréninku sprinty. Teď se navíc chodím připravovat i do posilovny.
Kromě hraní sama florbal i trénujete. A to druholigové muže v Jablonci nad Nisou. Jaké to je, když chlapům vládne žena? Popravdě řečeno ze začátku vůbec nic lehkého. Ale postupně jsem si kluky získala, teď makají, což je super (momentálně jsou na třetím místě své skupiny).
A jak jste si je získávala? Vzala jste hokejku a šla ukázat, že to umíte lépe než oni?
To ne. Někteří mě vzali hned, ale pár kluků se tam našlo, kteří mě vůbec nechtěli přijmout. Pak najednou přišel zlom. Vůbec nevím proč, co se stalo, ale najednou nebyl problém a začali mi věřit. Asi proto, že pod mým vedením udělali velký pokrok.
Sama se teď můžete učit od zřejmě nejlepšího českého trenéra, Zdeňka Skružného, který vás vede v Liberci. Jaký je bývalý dlouholetý reprezentační kouč mužů na ženy?
Asi trochu měkčí, protože s ženskými se musí pracovat jinak, což on sám moc dobře poznal. Ale musím říct, že tréninky pod ním jsou naprosto super. Daří se mu, mladé holky makají a jdou výkonnostně hodně nahoru. A já? Učím se od něj úplně všechno. Chování na zápase, mluvení s holkama... Je to velká osobnost.
Pojďme ke světovému šampionátu. Teď už hrajete na pátém v řadě, jak se podle vás mění české družstvo?
Neskutečně moc. Především po herní stránce. Dřív jsme stály jen na půlce a bránily, teď už i útočíme, což se nám tady ve Švédsku daří.
A změnil se za tu dobu i pohled na ženský florbal v Česku? Dřív byl hodně ve stínu toho mužského. Co dnes?
Díky tomu, že pražský klub Tigers bojuje na Pohárech mistrů a přivážejí medaile, a i díky tomu, že Liberec dřív otevřel cestu na mezinárodní pole, se to vnímání ženského florbalu lepší a lepší. A to je dobře.
Jaké to je pro Liberečanku přiznat si, že teď už lize nekralují Crazy Girls, ale Pražanky z Tigers?
Těžké, ale spravedlivé. Tigers lépe pracují, jsou lepší a mají zkušené hráčky. Za Liberec teď hrají mladé holky, které ale bojují, a já pevně věřím, že se na trůn zase vrátíme.
Takže přestup do Prahy od vás nemáme čekat?
Kdysi mě lanařili. Ale teď už určitě zůstanu v Liberci.
