„Když jsem z Havlíčkova Brodu přestupoval na Chodov, nic takového by mě ani nenapadlo,“ vypráví šestadvacetiletý obránce. „Ze začátku jsem se chtěl hlavně dostat do sestavy. I když si vzpomínám, jak mi hned po prvním tréninku na Chodově trenér říkal, že časem přijde i reprezentace.“ Proroctví se potvrdilo, ale nejdřív bylo potřeba vyrobit ze Sýkory-útočníka Sýkoru-obránce. „Týmu se nedařilo, ani já jsem nepředváděl optimální výkony. Tak trenér zkoušel různé varianty a v obraně jsem se mu zalíbil natolik, že už jsem tam zůstal,“ líčí Sýkora.
Nová role mu sedla tak dobře, že před dvěma lety přišla první pozvánka do reprezentace. Z té už šikovný bek nevypadl, a tak si letos mohl užít bronzové oslavy.
Nejdřív přímo na ploše po vítězství v utkání o třetí místo proti Švýcarsku, pak samozřejmě také večer. „Začali jsme týmovou večeří, všichni jsme si pochutnali a dali večeru slušný základ,“ vypráví Sýkora a začínají mu cukat koutky. „Pak přišly drinky, abychom se trochu dostali do nálady před afterparty, na kterou bohužel někteří ani nemohli dojít,“ chechtá se při čerstvé vzpomínce.
Sám oslavy přežil ve zdraví, zato druhý den spolu s dalšími chodovskými hráči musel řešit kuriózní problém při mezipřistání ve Frankfurtu. Skupinka si pochutnávala na obědě a trochu pozapomněla, že už je načase nastoupit do letadla. „Bohužel jsme každý spoléhali na toho druhého a nějak jsme to prokoučovali,“ usmívá se. Nakonec se chodovská část týmu musela do Prahy dopravit narychlo pronajatou dodávkou.
Řídí zametací stroj, k tomu hospodaří na farmě Bronzová sláva sice ještě doznívá, ale většina florbalistů už má po mistrovství zase studijní nebo pracovní povinnosti. Pro Sýkoru platí druhá varianta: pracuje jako obecní dělník ve středočeském Svárově. „Udržuju zeleň a řídím zametací stroj na prach, kamínky a sníh. K tomu jsou i nárazové akce, které nám přiděluje starosta“ vysvětluje, co obnáší neobvyklé povolání.
Manuální práce nemusí sedět každému, ale Sýkora je s ní naprosto spokojený. „Velká výhoda je, že mám dílnu minutu od domu. A s florbalem se to dá časově dobře skloubit,“ těší chodovského obránce. „Fyzicky je to někdy náročnější, ale beru to jako součást tréninku a zatím mi to vyhovuje. Není to práce do konce života, ale jsem za ni rád. Díky ní můžu dělat florbal naplno.“
Život na vesnici přináší výhody nejen Sýkorovi, ale i jeho klubovým spoluhráčům. „Sestra mé přítelkyně tu má hospodářství, my se k ní přidáváme a rozjíždíme větší farmu. Klukům tak vozím mléko, jogurty, tvarohy nebo sýry. A zatím si je nemohou vynachválit.“
Farmaření ale možná bude muset ustoupit do pozadí, pokud Sýkorovi po vydařeném šampionátu přistane na stole zahraniční nabídka. „V mých výkonech určitě byly rezervy, ale je fakt, že poslední zápasy mi vyšly,“ uvědomuje si. „Přišlo to v nejlepší možnou dobu, za což jsem strašně rád. A uvidíme jestli nějaká nabídka přijde. Nejlákavější země by bylo samozřejmě Švédsko: to je taková florbalová NHL.“
Všeuměl ze Svárova by se jistě neztratil ani tam.
