Po ročním angažmá ve Falunu se tentokrát vydává do Helsingborgu. "Chci se pořádně připravit na mistrovství světa. Rozhodně není mým cílem zase porazit Švýcary v zápase o bronz," říká.
Hrát ve Švédsku, to je pro českého florbalistu hodně neobvyklé. Vy si dokonce zahrajete v druhém klubu. Jak to že to potkalo zrovna vás?
Možná je to právě i kvůli tomu, že už jsem ve Švédsku byl a nabral tam nějaké zkušenosti, kterých mám navíc hodně i z reprezentace. Druhým důležitým faktem je, že jsem s Tatranem odehrál několik turnajů s mezinárodním zastoupením. Na nich potkáváte různé manažery týmů a máte šanci se před nimi předvést. Když se nám podaří hrát ve finále Poháru mistrů jako loni, přestávají nás ignorovat a začínáme pro ně být zajímavé zboží. Osobní kontakty jsou pak ve florbalu při domlouvání angažmá velmi důležité.
Takže to funguje jinak než třeba v hokeji? Rozhodující není vždy kvalita?
Samozřejmě je to hlavně o kvalitách toho hráče. Existují ale dvě cesty. Buď jdete do zahraničí studovat, a pokud chcete hrát florbal a jste dobří, způsob si najdete. Musíte být hodně komunikativní, jedině tak si vyjednáte dobré angažmá. Druhou cestou, tou pro ego příjemnější, je, když vás tým sleduje a pak vás sám osloví s tím, že byste se mu hodil. To se ale děje méně.
Co pro českého hráče znamená jít hrát do Švédska? Florbal je u nás stále amatérský sport, hrají ho hlavně studenti a pracující…
Kdykoliv máte možnost hrát švédskou ligu, tak to vždycky stojí za zvážení. To je soutěž, která ve světě florbalu absolutně nemá srovnání, je to florbalová NHL, jiný sport. Ale jenom nabídka nestačí. My jsme tady všichni amatéři, máme práci, a jít do Švédska, to vyžaduje kompletní změnu. Já kvůli přestupu opouštím svou práci, ve které jsem měl velmi dobrou pozici, navíc s sebou beru ženu a malou dcerku.
To znamená, že ve Švédsku už amatérem nebudete?
Ta nabídka z Helsingborgu překonala to, co jsem měl tady, a to i finančně. S manažerem máme dohodu, že o penězích nebudeme veřejně mluvit, protože ze švédské ligy chtějí udělat mezinárodní soutěž, kde bude mít logicky každý jiné podmínky, ale řekněme, že budu v Helsingborgu brát peníze, jako kdybych byl v Česku velmi slušně placený manažer.
Jaký bude rozdíl mezi tím, když jste na sever odcházel v roce 2009 a letos?
Když jsem šel poprvé do Falunu, moc jsem nekoukal na město, tentokrát ano. Tenkrát jsem šel prakticky do neznáma a skončil jsem ve větší vesnici, kde byla sice nádherná příroda, ale takřka jedinou možností vyžití bylo jít do lesa sbírat borůvky a houby. Pro rodinu to tam nebylo úplně skvělé. Helsingborg, to je úplně něco jiného. To je město na jihu Švédska, mnohem bližší tomu, na co jsme zvyklí z Čech, navíc kousek od Kodaně. Důležitou roli hrál také trenér, se kterým se znám, navíc v Helsingborgu staví novou halu, která nemá obdoby.
Florbalisté vychovávají nástupceFlorbal se stal nedávno v Česku druhým nejpopulárnějším sportem – hraje ho přes 70 tisíc registrovaných hráčů, nové sportovní odvětví ale nechce zůstat jen u masovosti. Několik extraligových hráčů proto vytvořilo projekt Rookie Camp. Během letních týdnů předávají zkušenosti mladým hráčům nejlepší čeští hráči. Na konci prázdnin se pak uskuteční Rookie City Weekend. „Florbal má oproti ostatním tu výhodu, že ho jeho komunita chce sama posouvat dál,“ řekl po úspěšném superfinále šéf florbalové unie Filip Šuman a jeho slova teď potvrzují samotní hráči. Spousta z nich totiž na akci přijede bez nároku na honorář. „Chtěli jsme pomoci našemu sportu, protože víme, že kvalitních akcí pro mladé není mnoho. Snažíme se, aby přijeli opravdu ti nejlepší florbalisté a ukázali dětem svoje metody a fígle, které nemají šanci jinde vidět,“ vysvětluje sportovní ředitel akce David Podhráský, sám hráč extraligového Chodova. Na setkání, které letos pořádá jihočeská Nová Včelnice, potvrdili účast nejlepší florbalista roku Matěj Jendrišák, kapitán reprezentace Milan Fridrich, nebo oba gólmani národního týmu – Tomáš Kafka s Davidem Rytychem. |
Češi dlouhodobě patří do nejužší florbalové špičky. To ve Švédsku nemůže hrát víc hráčů? Loni tam hrál jeden, letos budou tři…
Ve Švédsku by rozhodně mohlo hrát více Čechů, než tam kdy hrálo. Proč tomu tak není? To má podle mě několik důvodů. Myslím, že švédskou ligu zbytečně zbožšťujeme, nevěříme si na ni. Ve Švýcarsku si už mnozí ověřili, že na to mají a otevřeli tak cestu dalším, kteří už tam normálně chodí. Myslím, že se to brzy protrhne i ve Skandinávii, že bude nějaký rok, kdy tam odejdou tři čtyři hráči a ostatní uvidí, že by mohli taky.
Je švédská liga skutečně ještě tou nejlepší? Švédi přece dlouhá léta diktovali tempo, na světový trůn do pražského šampionátu v roce 2008 nikoho nepustili. Od té doby ale dvakrát vyhráli Finové…
Důkazem, že je švédská liga nejlepší na světě, je to, že v ní působí právě řada finských reprezentantů. A jsou to ti nejlepší z nich. Tenhle fakt dodává té soutěži ještě větší pestrost a atraktivitu.
V Helsingborgu se potkáte i s dalším Čechem, reprezentačním brankářem Davidem Rytychem. To je také unikum, že?
Je. Sám jsem na to zvědavý, ale jsem moc rád, že tam bude někdo, s kým si budu moci promluvit česky. V cizím prostředí vám to vždycky pomůže, myslím, že je rád i on. Zrovna teď po mě chtěl pomoci s nějakým úkolem v angličtině do školy.
Budete se tedy spolu připravovat na prosincové mistrovství světa?
Tak jsem to trochu i plánoval. Chtěl bych se na mistrovství pořádně připravit. Nechci nijak snižovat úroveň Tatranu, která je skvělá, ale na podzim bude hrát kvalitní zápasy akorát na Poháru mistrů. Ve Švédsku bude mít odpovídající kvalitu skoro každý ligový zápas.
Kdo vůbec bude favoritem šampionátu?
Finové hrají styl, který je hodně podobný hokeji. Spoustu kratších přihrávek, hodně dynamiky. Díky tomu vyhráli poslední dvě mistrovství. Ale Švédové teď svou hru totálně překopali. Začali sázet na atletické typy hráčů, vzadu mají dvoumetrové obránce se skvělou střelou, vepředu útočníky, co vydrží napadat dvě minuty. Ale kdo je favorit, to se nedá říci.
A co české naděje? Potvrdí definitivně převahu nad Švýcary?
Těžko říct. S Tatranem Willer, což je ve Švýcarsku klub číslo jedna, porážíme, ale nevím, jestli se to dá zobecnit na úroveň celého sportu. O tom nevypovídá ani výsledek na mistrovství světa, které se hraje jednou za dva roky. Myslím si, že jsme šikovnější než oni, ale máme tu špatnou českou vlastnost, že když si myslíme, že si to můžeme dovolit, tak polevíme. Proto by tady byly individuální plány, které dostává ve Švédsku každý hráč, aby se sám zlepšoval, totální zkázou. Nikdo by je nedodržoval. Kdybychom ale tohle odbourali, věřím, že do dvou let bychom se Švédům vyrovnali.
To často tvrdí i jiní sportovci. Co s tím?
Hrozně důležitá je v tomto ohledu práce s mládeží. Myslím, že se to postupně daří. Letos v létě jsem byl třeba na florbalovém kempu pro mládež Rookie Camp. Děti tam vedou špičkoví trenéři a extraligoví hráči a ta akce má minimálně stejnou úroveň, jako kdyby ji dělali ve Švédsku. To je správná cesta. S kamarády jsem letos udělal podobný projekt na Slovensku v Trenčíně.
Má tedy česká reprezentace vůbec šanci přejít přes semifinále už letos?
Určitě není můj cíl jet na mistrovství a v souboji o bronz přehrát Švýcary. Můj sen je, podobně jako před osmi lety, hrát finále šampionátu. Neberu to tak, že to mají Finsko a Švédsko jisté, že jsou úplně na jiné úrovni. Myslím, že by se nám to mohlo podařit. Tím spíše, když takřka dvě třetiny našeho týmu hrají v zahraničí. Kdy jindy.
