Pro řadu obránců jsou vstřelené góly či asistence vzácným pohlazením. Pro Aleše Jakůbka je však jejich sbírání podobná rutina jako zavazování tkaniček. Bek florbalových Bulldogs Brno zvládá ofenzivní činnost natolik, až tím trenérům trochu zamotává hlavu. S bilancí 7+9 je totiž ze všech hráčů svého týmu nejlepší.
"Aleš je vynikající hráč, ale útočníkům jsme už několikrát říkali, že by se nad tím měli zamyslet. Že oni jsou od toho, aby dávali góly," podotýká kouč Libor Schneider.
Zatím je to však jediná "výtka", kterou v Brně vůči Jakůbkovi mohou mít. Od 32letého borce si po jeho osmileté stáži ve Švýcarsku slibovali, že povede mladou buldočí smečku. "A je to náš klíčový hráč. Ví, jak se hraje světový florbal, a dokáže ostatním hodně poradit," oceňuje Schneider.
Buldoci v extralizeStřelecky nejúspěšnější večer sezony v pátek zažili florbaloví Bulldogs při domácí výhře 8:3 nad Otrokovicemi. "Klukům se konečně podařilo nepřestřelovat branku a trefovat něco i do ní," usmál se brněnský trenér Libor Schneider. "Doteď byla naše efektivita místy žalostná, snad se to teď zvedne. Zároveň byla vidět velká zodpovědnost a obětavost při bránění," chválil. Pro Buldoky to byl teprve druhý tříbodový zářez v sezoně. Ovšem dalších pět duelů zvládli vyhrát v nastavení. "Je to hlavně díky nájezdům, v nichž se můžeme opřít o dobrého gólmana a trojici hráčů, u nichž vím, že nájezd promění," vysvětluje Schneider, jehož tým je nyní v extralize sedmý. "Ale tabulka je vyrovnaná a cílem zůstává být do čtvrtého místa." |
Pro Bulldogs to byl v létě velký úlovek, když ostřílený reprezentant zamířil z Grasshoppers Curych právě k nim. Zpět domů jej však přivedla spíš práce než florbal. "Sedm let jsem pracoval ve švýcarské firmě, která vytváří software pro tamní finanční trh. Její vývojáři sídlí v Brně a mně bylo nabídnuto, abych tu pokračoval ve stejné práci," vysvětluje Jakůbek.
A tak se vrátil do rodného města, v němž však dosud strávil necelé dva roky života. "V některých oblastech byl návrat do Česka trochu šok. Když třeba vezmu kvalitu zboží v obchodech, jeho dostupnost a chování personálu. Ve frontě na kase někdy člověk roste," zmiňuje nešvary. "Ale člověk je zase doma a užívá si českou náturu. Ty vtípky ve firmě nebo v týmu, to je paráda. A Brno je nádherné," libuje si.
Radost pomalu může mít i z výkonů Bulldogs, kteří po váhavém startu šplhají extraligovou tabulkou. "Navíc jsem v tomhle kolektivu omládl," usmívá se Jakůbek. Většinu jeho spoluhráčů totiž tvoří studenti. "V tom se Česko liší od Švýcarska, kde se jim pořád daří u florbalu držet střední generaci. Tady je pár veteránů a zbytek je hodně mladý," srovnává.
"Florbal zabere hrozně moc času, takže odchází hodně lidí, kteří mu nechtějí dávat tolik. Kromě studentů tak zůstanou jen srdcaři jako Petr Kadlec, který snad vydrží donekonečna," naráží s úsměvem na svého kapitána.
Spolu s ním se Jakůbek snaží kočírovat mladé spoluhráče. "Někteří mají svoji hlavu, ale tak je to všude. A když se daří, tak nemám moc co říct. Spíš je třeba upozornit na některé věci, které jsou důležité, ale oni si to neuvědomují. Možná s nimi ještě cloumá puberta," popisuje bývalá opora Střešovic.
"Jde o různé detaily při tréninku, kdy se zbytečně okrádáme o čas nebo neděláme to, co máme. Když se člověk snaží něco ošulit a projde mu to, tak to bude dělat i dál. Ale v zápasech se to pak vrací."
Právě podobné "psí kusy" se snaží Jakůbek z kabiny Buldoků vymýtit. A k tomu ještě přidává důležité góly, obzvlášť v nájezdech. "Neřekl bych, že mám až tak šikovné ruce, ale pomáhají mi chladná hlava a zkušenosti. A hlavně je potřeba se nebát. Kdyby si člověk nevěřil, tak tam nemá co dělat."
Právě tyhle vlastnosti možná brněnský tým postrádal nejvíc.
