Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Bez překvapení. Proč mají florbalové šampionáty stále stejný scénář?

Česká florbalistka Michaela Mlejnková (v červeném) vyhlíží gól ve švýcarské síti v zápase o bronz. | foto: IFF

11 2017
Bratislava (Od našeho zpravodaje) - Připomíná to nepovedenou detektivku, kde od první chvíle tušíte, kdo je vrah. Po očku sice příběh sledujete dál, jestli náhodou na scénu nevstoupí další podezřelý, jenže marně - a tak ten „váš“ vrah je skutečně vrah. Bez zvratů a překvapení jsou sepsány i notičky světových florbalových šampionátů.

Proto po osmi dnech bojů ženského turnaje v Bratislavě měl ten poslední očekávaný program: o zlato hrálo Švédsko s Finskem a o bronz Česko a Švýcarsko, což je stejné jako na sedmi z posledních osmi mistrovství (včetně mužských).

Je jasné, že tahle předvídatelnost florbalu škodí, že ho u většinového publika sráží. Jenže vzhledem k úrovni reprezentací vyhlížíte vyrovnané výsledky v průběhu turnaje marně, přijdou až na závěr - a tak Švédky získaly zlato po nájezdech a Švýcarky bronz po těsné výhře 3:2.

Fotogalerie

Sem tam se zjeví někdo pátý v pořadí - jako letos doma Slovenky, jenže velmi často boom neumějí využít, a tak za dva roky zase spadnou do šedi.

„Celé se to scukne ve chvíli, až přestane mít dynamiku ta první čtyřka. Když vidíte Švédky, jak se za ty dva roky zlepšily, tak i když se ostatní vyvíjí podobně, nestačí to. Zbytek je začne dohánět, až Švédsko narazí na svůj limit. Tedy to, co se stalo v 90. letech v hokeji, a on se vyrovnal,“ míní Filip Šuman, prezident českého svazu.

Těžko ale říct, kde ten švédský limit je. Po každém šampionátu (mužském i ženském) slýcháte od českých trenérů, že když se v příštích dvou letech bude ještě víc dřít, tak se Švédsku už příště přiblížíme a budeme s ním hrát vyrovnaněji. A pak přijde šampionát a už před ním kouči - často ti stejní - varují, že je sok zase jinde. Zase o kus dál.

A on je. I Čech Michal Jedlička, který v Bratislavě velel slovenskému družstvu, říkal: „Švédky a Finky jsou jinde. Jsou to výborně fyzicky připravené atletky, a tak to na tom florbal je. Už to není hobby a rekreační sport, ale kdo chce uspět, musí se chovat jako profík.“

Ono to není jen tak. Chovat se jako profík znamená v amatérském florbale vystoupit z jisté komfortní zóny. Už teď reprezentanti i reprezentantky trénují pětkrát týdně, každý víkend hrají, kvůli soustředěním si berou dovolenou.

Pokud chcete ještě přidat, musíte si často najmout osobní kouče, obětovat ještě víc času, mnohdy osobní život. Třeba se i vzdát jistot a vyrazit do švédské či finské ligy, které jsou na jiné úrovni než tuzemská. „Chtějí-li holky porážet Finsko, Švýcarsko, musí odejít. Jinak nebudou konkurenceschopné,“ míní trenér reprezentace Miroslav Janovský.

Poslechnou ho?

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze