„Smyslem funkce generálního manažera v mém podání však určitě nebude uzavření se do kanceláře a nošení obleku a kravaty. Dál chci trénovat děti a dál chci také hrát. Chci realizovat věci, které sám dělám nebo jsem si je vyzkoušel, a nevymýšlet nesmysly někde z kanceláře,“ plánuje si Zozulák v rozhovoru na webových stránkách Sokola.
Ten v posledních letech zažívá jakýsi přerod z amatérského spolku v ryze profesionální superligový klub. Na domácí scéně sice v globálu „přežívá“ na nižších příčkách, nicméně pokroky dělá: v předloňské sezoně dokázal vybojovat premiérový postup do čtvrtfinále play off nejvyšší soutěže a v té loňské zvítězil v Poháru České pojišťovny, čímž se postaral o prozatím největší úspěch v klubové historii. Vznik pozice generálního manažera by měl být dalším projevem snahy posunout se vzhůru.
„Dostali jsme se do fáze, kdy řízení klubu nebylo efektivní a dlouhou dobu jsme bojovali s nastavením jednotlivých pozic a rolí. Všechny nás to zatěžovalo, takže jsme v rámci výkonného výboru dospěli k názoru, že způsob řízení s generálním manažerem pro nás bude nejlepší,“ přibližuje Zozulák.
Zozulák: Šéfovat klubu a hrát může působit amatérsky
Nová funkce pro něj však v klubu nebude zdaleka jedinou. Neméně podstatnou úlohu Zozulák zastává také jako člen hráčského kádru.
„Vnímám, že na někoho může působit amatérsky to, že generální manažer klubu běhá někde po hřišti. Upřímně jsem kvůli tomu začal i reálně uvažovat o konci kariéry, nenastoupil jsem s týmem do letní přípravy a vzal si pár týdnů na rozmyšlenou,“ přiznává Zozulák. Nakonec to dopadlo tak, že bude jako hráč pokračovat, situaci mu pomohla „rozseknout“ manželka.
„Během rozhodování měla asi největší slovo. Ujistila mě, že to zvládneme, a zároveň si prý ani neuměla představit, že bych po letech strávených na trénincích a zápasech měl být najednou pořád doma,“ směje se Zozulák s tím, že kdyby přece jen cítil, že v některých věcech nestačí, omezí je. Má totiž mimo jiné také dvě děti a rozestavěný dům.
Minimálně předpoklady pro zvládnutí nejvyšší manažerské funkce však brzy dvaatřicetiletá ikona Sokola má. Nejen kvůli inženýrskému titulu z blízkého oboru, ale také z pozice sportovního ředitele klubu, kterou Zozulák doteď vykonával, jak je zmíněno v úvodu.
„Může to vypadat jako zásadní změna, já jsem však v posledních letech řešil i věci, které se sportu v podstatě netýkaly, takže to pro mě tak velký skok nebude. Věřím, že obecný přehled o všech částech fungování klubu mám a v kompetencích jsem si nechal trochu více přesahu do sportu, než je obvyklé,“ říká.
