„Před zápasem jsme si možná trochu naivně mysleli, že nám prohra z prvního vzájemného souboje pomůže. Říkali jsme si, že to jsou mladí kluci a mohli by nás podcenit, ale opak byl pravda. Soupeř naplno prokázal své kvality a zaslouženě vyhrál. To ale nic nemění na tom, že druhé místo je skvělý výsledek,“ uvedl útočník Sokola Filip Bahník.
S tím nelze než souhlasit, Pardubice jím vylepšily loňskou semifinálovou účast, ovšem přímý postup do skupiny Elite pro příští rok, o němž on a jeho spoluhráči snili, se nekoná, to by se sokolové museli stát šampiony.
Pardubice se letos na Czech Open potkaly pouze se dvěma zahraničními soupeři, ve zbylých případech narážely i na týmy, které dobře znají ze společného ligového působení. Hned ve čtvrtek v úvodním mači „rozsekali“ 9:1 Českou Lípu, kromě opor se trefila i posila týmu z pražské Sparty Petr Němeček. Jedinou branku inkasoval Sokol i v následném střetnutí s Rožnovem pod Radhoštěm a zvítězil v pohodě poměrem 6:1.
Den nato museli Pardubičtí zvládnout tři zápasy. V závěrečném duelu skupiny si těsně poradili se švédským Stanstadem (6:5), v prvním osmifinále nestačili na výše zmíněnou „devatenáctku“ (4:7) a ve druhém udolali švýcarské Thurgau (4:3).
Pak přišlo sobotní čtvrtfinále s litvínovským Bivojem, dalším důvěrně známým sokem, jenž dokonale mate jednoznačným skóre 5:0 pro Pardubice.
„Za mě to byl určitě nejtěžší zápas na turnaji,“ tvrdil dokonce Bahník. „Výsledek tomu neodpovídá, ale jednalo se o velmi těžké utkání. V první polovině se hrál vyrovnaný florbal a kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby první gól dal Litvínov,“ přemítal forvard. Večer proti brněnskému Hattricku musely Pardubice dotahovat mírný náskok soupeře, ale průběh se jim podařilo otočit.
V nedělním finále bylo brzy jasno. Reprezentační talent Delong Sokol načal třemi góly za necelých osm minut a Pardubice už na zvrat v utkání nedostaly šanci
