Navzdory potížím s penězi i celkové nejistotě.
Ale když vám na právě probíhajícím světovém šampionátu ve Švédsku vypráví svůj příběh, je z ní cítit nadšení i zápal.
program a výsledky turnaje zde |
Ještě na jaře hrála extraligu za pražské Bohemians, ale pak přes kamaráda dostala nabídku, aby odešla do finského klubu Porvoo. Neváhala ani vteřinu.
Vzala s sebou i kamarádku, útočnici Hanu Lackovou, a začaly tak trochu jiný život. Už proto, že na rozdíl od mužů není u českých florbalistek obvyklé, aby hrály v cizině.
Nebo proto, že florbal najednou bolel. "Hráčky jsou na tom lépe fyzicky i technicky. Takže jsem dostávala víc gólů i víc berušek, tedy štípanců. Odcházela jsem z tréninku plná modřin. Ale už jsem si zvykla a snažím se i víc chránit," popisuje 19letá hráčka.
Jenže florbal tady bolí i jinak. Ani ve Finsku není tenhle sport profesionální, a tak si Christianová a Lacková musely najít práci. Jenže když umíte finsky jen pár slov a jste ve městě, kde široko daleko nic není, pak je to velký problém.
"Kromě uklízení jsme nic jiného dělat nemohly. Takže jsme nejdřív měly brigádu v autosalonu, pak jsme se dostaly do jedné úklidové firmy. Ale odtud se nám už měsíc neozvali, takže nevíme, na čem jsme," popisuje Christianová.
"Jsme v podstatě bez peněz. Od klubu nic nedostáváme, ale platí za nás výdaje jako nájem. Protože jinak bychom asi skončily na ulici," líčí brankářka. A přiznává: "Bez práce tu celou sezonu vydržíme těžko."
I proto si Češky chtějí do smlouvy prosadit klauzuli, že jim klub musí zajistit práci. Navíc smlouvu o angažmá dosud ani nedostaly...
Snad trable zvládají lépe, když jsou tu dvě. I když se trochu separují od ostatních a tolik neproniknou do týmu. Ale na tradiční saunaparty pozvánku dostaly.
"Na mejdanu jsme už samozřejmě byly. Musely jsme vyzkoušet, jestli ty řeči o Finech jsou pravdivé," usmívá se. "A jestli to bylo náročné? Určitě." Zkrátka, florbal tu bolí.
