Může ale o něj tým bojovat za čtyři roky, jak tvrdí kouč Cepek?
Může růst ze zkušeností, které získává, a z vyzrálosti. Ale problém je, že pokud budou dvě třetiny týmu z extraligy, tak prostě nikdy nemůžeme porazit Švédy. Abychom je poráželi, tak musí kluci hrát v nejsilnějších ligách a musí být lídry v topklubech. Ano, hráli jsme super, předváděli tady dobrý florbal, ale ve srovnání se Švédy nám chybí spousta věcí. Rychlost, kondice i síla.
Teď má reprezentace ve švédské lize pět hráčů. Přibudou?
Prosadit se ve Švédsku je poměrně těžké. Na druhou stranu nám kluci hodně napravují jméno. Matěj Jendrišák nebo i trojice Tokoš, Tomašík, Suchánek jsou hráči základní sestavy, opory. To zlepšuje pověst českých hráčů, která nebyla nejlepší. V minulosti byly s námi problémy a švédské týmy nepřemýšlely, že by měly sáhnout pro posily do Čech. Teď se to bude měnit.
Dřív Česku patřila ve florbale pozice čtyřky, teď pravidelně poráží Švýcary. Ukazuje to něco o jeho florbalovém růstu?
Je to proto, že Švýcaři mají přestárlý tým. Před turnajem měli spoustu zraněných a nebyli v dobré pohodě. My naopak máme tým, který ještě nějaký čas potřebuje. Ale zkušenosti, které jsme tu posbírali, budou za dva roky k nezaplacení.
Budete u toho i vy? Během přestávky v bitvě o třetí místo jste říkal, že přidáte za dva rok turnaj č. 9. Loučit se v Praze v roce 2018 by byla krásná tečka, ne?
Možná... Nemám to promyšlené, protože dva roky jsou strašně dlouhá doba, kdy se může změnit spousta věcí. Pro mě bude důležitá zpětná vazba od trenérů, kolegů. To bude klíčové vodítko, jestli má smysl pokračovat. Ale teď se necítím unavený. Kondici mám slušnou.
Takže se vyplatilo, že jste před šampionátem nasadil přísnou dietu a angažoval kondičního trenéra.
Projevilo se to. Na konci zápasů jsem nelapal po dechu, což ovlivňuje reakce. Když se člověk zadýchá, tak jsou pak reakce pomalejší.
Bronzu si ale ceníte, že?
Víc než toho před čtyřmi lety. Jsem rád, že ho mohu pověsit své dvouměsíční dceři na krk. To byl můj úkol. Ona je mé zlato, které mám.
