Jako by byl téměř vojenský dezertér, vždyť u finského týmu před šesti lety působil, zná většinu hráčů, mnozí jsou jeho kamarádi.
A přece před dnešním zápasem připravil o každém z nich detailní charakteristiku a společně se svými kolegy ji českým florbalistům vylepil v jejich hotelové klubovně. "Jeho levá ruka je nejslabší při střele dvacet centimetrů nad ‚ledem‘," píše například o brankáři Toivoniemi.
"Jsou to drobnosti, ale mohou nám pomoci," tvrdí jinak kouč prvoligového finského klubu Jyväskylä. Když říká "nám", myslí Čechy.
U tuzemské reprezentace je chlapík s přezdívkou Sob už čtyři roky, specializuje se na přesilovky, s hráči i trenéry komunikuje v angličtině a z Finska létá jen na soustředění.
Mít zahraničního asistenta je florbalovou specialitou. Před deseti lety vypomáhal Švéd Ericsson, později Švýcar Brendler. Teď Fin, který tvrdí: "Proti Finům máme šanci tak třicet procent."
Ne, nepodceňuje český tým, on vážně dnes není favoritem. "My je můžeme jen zaskočit," tvrdí kouč Zdeněk Skružný. Třeba díky nabité O2 Areně, vždyť včera bylo na zápas prodáno deset tisíc lístků, na zítřejší finále a duel o bronz ještě o dva tisíce víc. A další jsou pořád k mání.
A jsou tu další důvody, proč by tento víkend mohl být pro český florbal medailový. Oproti dřívějšku tým získal zkušenosti, florbalisté se už nezahazují v nižších švýcarských ligách, nyní hrají tu elitní. Zapracovali na fyzičce a hlavně působí jako tým. "Před dvěma lety někteří hráči nerespektovali pravidla a my to neřešili. Tým se rozpadal," říká Skružný. "Teď je to jiné a snad se to poslední dva dny nepodělá."
Pokud ne, může mít tento víkend medailovou tečku.
