Bez lhaní. Potvrdila to i řada dobrovolníků, kteří na MS pracovali a kteří jsou zapřísáhlými obdivovateli domácí party kolem Regieho Millera. Američané totiž při basketbalu fandí úplně jinak.
Každopádně se americký fanoušek nehoufuje už několik hodin před začátkem, nemaluje se po celém těle „svými“ barvami, sborově nezpívá a neskanduje hesla a jména svých miláčků. Jugoslávci předvedli dokonale, jak soupeře již při rozcvičování důkladně rozhodit a připravit na porážku.
Ohlušující pískot, při vyslovení jakéhokoliv argentinského jména, při záběru kamery do jihoamerických řad a naopak frenetický výbuch nadšení při nástupu „plavych“ na palubovku nenechal nikoho ani na okamžik na pochybách, kdo bude v hledišti pánem.
Největší překvapení, a dodejme že milé, čekalo pořadatele. Ti totiž zcela nečekaně museli vyhlásit neuvěřitelné – VYPRODÁNO. Koho by to jen napadlo ve chvíli, kdy se ve čtvrtek zavřela domácím cesta do semifinále?
Už dopoledne se to kolem haly hemžilo zoufalci s nápisy „I need ticket“. Přesto, že se ve chvíli, kdy rozhodčí zahajovali vhazováním utkání, smiřovali stovky nejen jugoslávských příznivců s faktem, že finále neuvidí, zůstalo přibližně 5000 míst v hale neobsazeno. Příslušné lístky ležely pravděpodobně zapomenuty v amerických domácnostech, které se rychle přeorientovaly na sledování prvního kola profesionální NFL.
Smůlu měli ti Američané, kteří sice své lístky využili, ale měli je do sektoru, který obsadili horkokrevní jihoslovanští fans. Ti totiž při takovém zápase rozhodně nesedí, a tak pokud chtěli s celé té finálové parády něco vidět, museli zapomenout na svůj popcorn a colu a stát se součástí davu.
Při představování aktérů se samozřejmě největšího aplausu dostalo Stojakovičovi, Bodirogovi a – Vlademu Divacovi. Bez špetky údivu, protože Divac kromě svých hráčských kvalit, uchvátil při mnoha příležitostech svým typickým přátelským, vstřícným a skromným způsobem vystupování.
Jen pro srovnání, i při velmi dobré akustice a kvalitní zvukové aparatuře, nebylo pro ohlušující pískot červenomodrobílého davu možno rozpoznat jediné jméno z argentinské soupisky.
Jen těžko se popisuje, co se dělo po celou dobu zápasu a zvláště v prodloužení. Po závěrečném klaksonu, který se dal více tušit, než slyšet, zůstal míč v rukou Vladeho Divace, který doskočil poslední střelecký pokus Argentinců. ¨
Ani na moment nezaváhal a předvedl ukázkový fotbalový výkop až do nejhornějších pater gigantické haly. Kdo ho zachytil a ukořistil tak fantastický suvenýr nelze říci, protože prostě nebylo možné to v tom davovém šílenství zaregistrovat.
Od prvních minut až do bombastického závěrečného ceremoniálu, ukázali také fanoušci čerstvého mistra světa, proč si Jugoslávie tento titul zaslouží.
 Predrag Stojakovič (vpravo) z Jugoslávie bojuje o míč s Argentincem Leandrem Palladinem během finále MS 2002. |
