Jak vnímáte zisk titulu s odstupem jednoho týdne?
Celou sezonu vnímám velice pozitivně, jsem strašně rád, že se nám to povedlo. Vůbec není jednoduché vybudovat za čtyři roky tým, který dosáhne na titul, je to obrovský úspěch. Je to týmová práce celého kolektivu od manažerů, trenérů až po hráče. Já jsem si v koutku duše přál vrátit se do Čech a vyhrát titul. To se mi splnilo a jsem za to vděčný.
Vzpomenete si na první okamžiky po posledním mečbolu? Koho jste objal jako prvního? Co se na hřišti vůbec dělo?
Byl to takový koktejl všech emocí a pocitů, byla to ohromná euforie, že jsme to dokázali, že jsme vyhráli. Na druhou stranu to byl pocit vyčerpání, protože Kladno nám nedalo nic zadarmo a série byla velmi napjatá a vyčerpávající. A koho jsem objal jako prvního, si nevzpomenu. Kdo mi přišel pod ruku, toho jsem objímal.
Extraliga nepamatuje, že by finálová série nabídla výhradně pětisetové zápasy. Co rozhodlo o vašem úspěchu v každém z tie breaků?
Ano, tahle série byla unikátní, Kladno bylo velmi vyrovnaným a houževnatým soupeřem, rozhodovaly opravdu detaily. Tím nejzásadnějším detailem, který rozhodoval koncovky pátých setů, byla, myslím, naše zkušenost a psychická odolnost.
Do play off jste vstupovali ze čtvrtého místa. Znamená to, že jste formu načasovali dokonale?
Když se na to podívám zpětně, tak ano, naše forma byla načasovaná dokonale, v play off šel každý hráč výkonnostně nahoru, všichni bez výjimky stoupali. Z mého pohledu nám pomohla těžká série proti Brnu, kterou jsme zvládli v pěti zápasech. Okamžitě jsme nastoupili na Budějovice a měli rytmus, byli jsme perfektně rozehraní.
Čím to bylo? Šlo o výjimečné schopnosti trenéra, optimálně sladěný tým nebo volejbalové kvality?
Bylo to určitě prací celého týmu, všichni dělali svoji práci na sto procent, a proto se to podařilo.
Vy osobně jste drtil v play off každého soupeře. Byl jste připraven na to, že třeba přijde den, kdy si vás protivník ohlídá a zápas vám znechutí?
Na každý zápas, na každého soupeře se připravujeme s týmem, kdy probíráme technické a taktické pokyny, a já potom pokračuju i doma, kde zahrnuju do přípravy mentální cvičení. Naučil jsem se ho v Brazílii, kde jsem tři roky působil a měl jsem tu čest spolupracovat s jednou z předních brazilských sportovních psycholožek. Tohle mentální cvičení mi pomáhá být v zápase koncentrován a nedopustit právě to, aby mi soupeř zápas znechutil.
Jak velkou zásluhu mají na vaší zlaté cestě fanoušci Karlovarska?
Našim fanouškům patří obrovský dík, byli sedmým hráčem na hřišti, podporovali nás celou sezonu a v play off byli naprosto úžasní. Na Kladně domácí fanoušci skoro nebyli slyšet, kralovali karlovarští, za to jim patří obrovské díky a zlatá medaile by měla viset i na jejich krku.
Filip Rejlek z Karlovarska smečuje, na bloku jsou Toms Vanags (11) a Matěj Prajzler (5) z Ústí.
Kam ve výčtu svých úspěchů řadíte titul mistra české extraligy 2018?
Titul má pro mě obrovskou cenu, proto ho nebudu vůbec srovnávat, nebudu upřednostňovat, jestli byl lepší titul v roce 2003, nebo v roce 2018. Každý titul má pro mě obrovskou cenu a váhu a jsem nesmírně šťastný, že se nám to s takovýmhle týmem, jakým je Karlovarsko, povedlo.
Prošel jste řadou klubů na třech kontinentech. Kde se slaví úspěchy nejlépe?
Oslavy v Čechách byly bouřlivé. Myslím si, že na tom mělo veliký podíl i to, že pro spoustu kluků to byl první velký úspěch. Co jsem měl možnost zažít, myslím, že nejlíp slaví titul Brazilci, protože jsou velmi temperamentní. Když jsem se bavil se spoluhráči, kteří už zkušenost s titulem měli, byl jsem nadšený z toho, jak tam oslavy probíhají. Slyšel jsem, že v centru města jezdí otevřený autobus, všichni hráči jsou na střeše a vítají je tisíce fanoušků.
