V karlovarské hale důležité vítězství dirigoval 39letý univerzál Filip Rejlek, který sám uhrál 33 bodů. Budějovický trenér René Dvořák bude mít před dnešním duelem velké starosti, koho postaví na tomto postu do základní sestavy.
Filipe, pamatujete si, kdy jste podobný zápas hrál naposledy?
Když jsem byl mladší, tak tolik bodů nebylo nic neobvyklého, když to byl pětiseťák. Teď už tolik nehraju, máme kvalitní tým a síly jsou více rozložené. A když už jsem vytížený, tak nahrávač Miguel De Amo rozděluje míče rovnoměrně mezi víc kluků.
Kolik sil vám pětisetový zápas, který trval dvě a půl hodiny, vzal?
V pátém setu jsem už tahal nohy. Je pravda, že jsem si myslel, že budu mrtvý, ale ne. Adrenalin mi pomohl.
V pondělí jste prohrávali už 0:2 na sety, ale nakonec slavili výhru v tie-breaku 3:2. Uhráli jste to zkušeností?
Asi ano. My jsme opravdu neměli co ztratit. Já sám jsem klukům říkal, že nechci, aby to byl poslední zápas sezony. Hrozně jsme omezili chyby a uhrávali těžké balony. Když jsme vyhráli třetí set, už jsem věděl, že je to tak, jak má být. Že to bude fungovat.
 |
Přesto je před vámi ještě dost práce.
Řekl bych, že neskutečně hodně. V hlavách sice můžeme mít, že bychom zase mohli vyhrát, ale jedna výhra opravdu nic nezmění. Parádní obrat nám vlil novou energii do žil, ale zase se obávám, aby nás to naopak moc nesvázalo. Vary by naopak mohlo mrzet to, že už se ve třetím setu viděli se zlatými medailemi na krku. To by je mohlo zlomit, ale pondělní zápas byl důkazem, že dokud ti nespadne poslední balon na zem, nic nekončí.
Sám jste za Karlovarsko hrál. Je tedy pro vás finálová série o to speciálnější?
To víte, že ano, chci je porazit! Mně se hraje výborně. A možná i trochu lépe právě v Karlových Varech než v Budějovicích, kde jsem toho ještě tolik neodehrál. Ve Varech mám orientaci výbornou a daří se mi tam i servisy. Vždyť jsem se jich tam za tři roky něco natrénoval. Oproti tomu budějovická hala je zvláštně zúžená směrem dolů, takže tam si orientaci pořád musím trénovat.
Ke konci pondělního utkání se vám povedla ustálit základní sestava. Dá se z toho těžit i pro páteční zápas?
Nejtěžší bylo pro Filipa Stoiloviče uvěřit, že jeho tělo vydrží zátěž. Riziko, že se mu zranění vrátí, je veliké, ale každým úderem dostával jistotu. Bylo fajn, že nám pomohl, protože Márovi Zmrhalovi to nevyšlo tak, jak si asi představoval. Potom jsme se dostali do většího klidu.
Co si přát do pátečního utkání?
Hlavně bojovnost a nebýt nervózní. Kdyby se nám podařilo finálovou sérii srovnat, bylo by to naprosto skvělé. A kdyby ne, ale my hráli stejně jako teď ve Varech, tak holt skončíme. Ale s tím, že se nemáme za co stydět. Ale já chci určitě vyhrát a mít na krku zlatou placku.
