Před pár dny jste s Jihostrojem vyhráli už devátý titul. Plánoval jste dopředu, že zavřete dveře v Budějovicích jen s pohárem v ruce?
Je to doslova moje vysněná tečka, takhle přesně jsem si to maloval. To nebylo tak, že jsme vyhráli, a já najednou řekl, že končím. V sobě jsem to měl dlouho a šance na tak krásné rozloučení je jen jedna. Jsem hrozně rád, že to vyšlo.
Filip Habr (29 let)S volejbalem začal v Ústí nad Labem. Od roku 2011 do roku 2017 působil v českobudějovickém Jihostroji, z toho čtyři sezony jako kapitán. Za tu dobu s týmem získal tři domácí tituly, dvě stříbrné medaile a jednu bronzovou. Zahrál si také Ligu mistrů či nižší evropské poháry. Je inženýr, na ČVUT vystudoval obor softwarové inženýrství. S přítelkyní vychovávají několik chrtů. |
Jaký je hlavní důvod vašeho odchodu?
Rozhodně neodcházím z Jihostroje ve zlém. Smlouvu jsem tu prodloužil už před třemi lety a už tehdy jsem byl víceméně rozhodnutý, že pak tu skončím. Nejsem typ člověka, který dokáže být deset let na jednom místě. Letos si myslím, že v základní části bylo na týmu hodně vidět, že už je dlouho spolu. Jakýkoliv problém se objevil, tak se tím znásobil. Na rovinu jsem si myslel, že to tak bude cítit i klub.
A nebylo to tak?
Vedení za mnou přišlo někdy v lednu a chtěli se se mnou bavit o pokračování. To mě hrozně potěšilo a moc si toho vážím. Myslel jsem, že také vedení pochopí, že tým potřebuje změnu. Řekl jsem jim, jak to vidím zevnitř mančaftu a že změna bude nejen v můj, ale v prospěch celého týmu. Změní se režisér hry a začne se hrát jiný volejbal. I diváci budou mít šanci koukat na něco jiného.
Asi budete na jihočeské angažmá vzpomínat v dobrém, že?
Byly to nádherné roky. A jsem přesvědčený o tom, že pro mě zůstanou asi těmi nejlepšími v mé kariéře. V zahraničí je to daleko víc o profesionalismu, tady v Čechách je volejbal také o partě kamarádů a o srandě. Šest let jsem si tu strašně užil a hlavně na partu ze začátku mého působení v Budějovicích budu vzpomínat hrozně rád.
Pocházíte z Ústí nad Labem. Dá se o vás přesto říci, že za těch šest let už jste tak trochu Jihočech?
Zamiloval jsem si město, nejen volejbal. Budějovice mi přirostly k srdci a jsem rozhodnutý, že pokud se mi povede zahraniční angažmá, tak až se budu vracet zpátky do Čech, určitě bych šel do Budějovic a zakotvil tu.
Byla období za těch šest let, kdy jste toho měl tady už dost?
Tohle ve volejbale přichází, pořád je to nahoru dolů. Zvlášť v Budějovicích, kde jsou lidé zvyklí na tituly. Na hráče je tu pořád neuvěřitelný tlak, a když se vám nedaří, skřípe to, tak je těžší se s tím vypořádat. Takové doby nastaly, ale vždycky jsme to s klukama zlomili. Rozhodně nehodlám vzpomínat na to špatné, spíš na lepší časy.
Letos v základní části to bylo znát asi nejvíce, protože se příliš nedařilo.
Bylo to asi opravdu nejhorší. Liga byla extrémně vyrovnaná, doma jsme hráli výborně, ale venku se nám nedařilo. Pak se na nás odevšad valila kritika, což nás trochu potopilo. Jihostroji bych ale hrozně přál, aby tu lidi trochu přehodnotili vnímání. Protože nebude rutina, že se bude hrát každý rok finále. Na to se bude muset pořádně nadřít. A přál bych klubu, aby ho diváci podporovali jako teď.
Jak to myslíte?
Po sedmém zápase s Příbramí lidé fakt pochopili, že to opravdu nebude snadné. Pak se strhla euforie, začalo na tribuny chodit více fanoušků a opravdu jsem cítil, že teď za námi hodně lidí stojí. K titulu nás dotáhli opravdu oni. Například poslední zápas byl úžasný, to jsem tu snad nikdy nezažil.
Navíc, když se s týmem moc nepočítalo na nejvyšší pozice, že?
Když jsme šli do play-off, tak to s námi opravdu nevypadalo dobře. Ale pomohli nám paradoxně soupeři, udělali totiž jednu chybu. Štvali nás svými řečmi, a to nejen v médiích. Donášely se k nám špatné věci a my jsme prostě nechtěli připustit, aby se stalo to nejhorší a vypadli jsme ve čtvrtfinále. Navíc s Příbramí. A myslím si, že Kladno ještě Příbram v tomto ohledu trumfla. Tyhle věci se vám prostě vrátí. Řeči typu Vyučujeme volejbal! a podobně si člověk nemůže dovolit říkat ani ze srandy, když ještě není nic rozhodnutého.
Co nejvíc si vezmete do budoucna z budějovického angažmá?
Když jsem přišel z Ústí, byl to můj splněný sen. Hrál tu Kuba Novotný, Petr Zapletal, pak přišel Petr Pláteník. To pro mě byly jako pro malého kluka velké vzory, kterým jsem fandil u televize. Pomalu jsem se ani nerozkoukal a stál jsem s nimi na hřišti. Bylo skvělé, že jsem se dlouho mohl učit od Petra Zapletala. Ale zahrál jsem si i proti nejlepším volejbalistům světa, jako Grbič, Wlazly, Ngapeth a další.
Vybaví se vám už teď nějaký významný moment, na který jen tak nezapomenete?
To bych se musel na dlouho zamyslet. Ale největším zážitkem bude asi právě poslední vyhraný titul. Protože z těch tří byl opravdu ten nejlepší, nejvíc vybojovaný a moc jsem po něm toužil. Chtěl jsem, aby se na mě vzpomínalo v dobrém. Letošnímu play-off jsem obětoval snad nejvíce v celé své kariéře.
Co přesně?
Nebyl jediný den, kdy bych doma nemyslel na volejbal. Z těch posledních dvou měsíců jsem hrozně vyčerpaný psychicky. Musím poděkovat přítelkyni, že to se mnou vydržela, nebyla se mnou doma moc řeč. To, že se to nakonec povedlo a ještě doma, to je opravdu nejhezčí moment za mých šest let v Jihostroji.
