Dosavadní vrchol zažil v 70. a 80. letech, kdy se napevno usadil v Serii A a objevil se i v Evropě. Ale od té doby basketbal v jednom z největších a nejbohatších italských měst strádal. Až v roce 2015 se Fiat Turín vrátil mezi italskou elitu.
A hned s velkými ambicemi.
Klubový boss Antonio Forni, jenž dřív stál za vzmachem celku z alpské Bielly, cítí v Turíně ještě mnohem větší příležitost.
Kádr naznačuje, že turínský rozpočet patří v Itálii mezi tři nejvyšší. Tomu by měly odpovídat i výsledky. Jenže na play off tu čekají marně, druhým rokem za sebou z toho bylo až 11. místo.
Projekt však pokračuje. Rozpočet by se měl podle zpráv italské La Stampy ještě navýšit.
Turín se také znovu dočkal divoké karty od Eurocupu, ač výsledkově si tuto soutěž nezaslouží. Nejspíš to pozvání nebylo úplně zadarmo...
Klub má od června nové garanty úspěchu.
Manažerem se stal Matteo Soragna, jeden ze členů stříbrného italského celku z olympiády v Aténách, který ve 42 letech ukončil kariéru a hned se vrhl na dráhu funkcionáře.
A také přišel nový trenér.
Po Sergiovi Scariolovi toužil Turín marně (italský kouč španělské reprezentace by po vzoru krajana Ettoreho Messiny raději získal post asistenta v NBA). Padala jména Gianmarco Pozzecco (asistent v Cedevitě Záhřeb), Maurizio Buscaglia (dlouholetý kouč Trenta) a Stefano Sacripanti (Avellino).
Ale nakonec se Turín vydal směrem, jaký je pro něj typický. Zvolil slavné jméno, ač současnost jeho nositele není zcela zářná. Zvolil Larryho Browna.
Brzy už osmasedmdesátiletého kouče, který naposledy vedl univerzitu SMU a před dvěma lety ji opouštěl se skandálem. Ale taky jediným trenérem, který ovládl jak NCAA (1988 s Kansasem), tak NBA (2004 s Detroitem). A jediným trenérem, který v NBA dovedl do play off osm různých týmů. Koučem s více než 2000 zápasy v ABA a NBA...
OSAMĚLOST PORAŽENÉHO TRENÉRA. Larry Brown ještě jako trenér Charlotte Bobcats
Spojku bude Brownovi v Turíně dělat nový asistent Dante Calabria, Američan s italským pasem a slušnou evropskou kariéru, který naposledy trénoval Keiser University.
Nové odpovědné čeká hlavně stabilizace. Protože Fiat Turín má za sebou hodně podivnou sezonu.
Klub sází na cestu známých, a tedy drahých jmen.
Před rokem přišel coby hlavní lákadlo pro fanoušky Saša Vujačič, kdysi střelec LA Lakers, New Jersey nebo New Yorku a někdejší snoubenec Marie Šarapovové. Doplnili ho Lamar Patterson, jenž měl za sebou dvě sezony v Atlantě a kterého Turín vyfoukl Olympiakosu Pireus, nebo pivot Trevor Mbakwe, muž výjimečných fyzických parametrů se zkušeností z Maccabi Tel Aviv nebo Bambergu.
V sezoně dorazil ještě Vander Blue, střelecká hvězda farmářské G-League, která se však v NBA prosadit nedokázala.
Podzim zvládali Turínští přinejhorším na dvojku, v lize vyhráli šest z prvních sedmi utkání a ani v Eurocupu si nevedli zle a prošli do druhé fáze. Ale na přelomu roku s počet proher začal blížit počtu vítězství. Hořkost se stupňovala. Známka se zhoršovala.
V únoru si Fiat sezonu přece jen přisladil. Saša Vujačič posledním útokem slavně rozhodl o výhře 69:67 nad Germani Brescia ve finále Italského poháru. První velká trofej pro Turín.
Závěrečné minuty finále Italského poháru:
Jako trenér je pod tímto úspěchem podepsán začínající Paolo Galbiati, který tým převzal teprve na začátku února, povýšil z pozice asistenta.
Byl už třetím koučem Turína v ročníku. Luca Banchi skončil dobrovolně v lednu, pak ho zastoupil veterán Carlo Recalcati, ale vydržel jen necelý měsíc. Oba jsou velkými osobnostmi s italskými tituly a zkušeností z reprezentace, ale s turínským klimatem se nesžili.
TŘI TRENÉŘI PRO TURÍN. Luca Banchi, Carlo Recalcati a Paolo Galbiati (zleva)
Ani čtyřiatřicetiletý kouč Galbiati si o angažmá nakonec neřekl. Závěr ligy nezvládl, po devíti porážkách za sebou Fiat Turín vyklidil prostor. Restart byl asi nevyhnutelný.
„Chtěli bychom tým postupně vylepšovat, nechceme revoluci. Jádrem jsou italští hráči, kolem kterých nabalíme Američany.“ Rok stará slova bosse Forniho teď vyznívají trochu legračně. To se nepovedlo.
Kam dojede z Fiatem veterán Brown?
