Hospodská zábava, nebo sport, který sledují nekonečné zástupy diváků a nejlepší hráči vydělávají desítky milionů? Diskuze fanoušků a jejich odpůrců asi nikdy neustanou.
Pro nezúčastněné mohlo dát odpověď právě skončené mistrovství světa organizace PDC, která sdružuje profesionály a organizuje nejštědřejší turnaje.
Krátce před pondělní půlnocí v Londýně byl korunován šampion pro rok 2017. Michael van Gerwen z Nizozemska stvrdil mimořádnou sezonu i absolutní nadvládu nad ostatními.
Za uplynulých dvanáct měsíců vyhrál pětadvacet turnajů včetně těch velkých, tzv. majorů. Pro šestadvacátý titul, ten největší, si došel výkony, nad kterými šipkový svět žasl. Musel, protože k životním šipkám se vyhecovali i jeho soupeři v průběhu turnaje.
„Cítím se jak v sedmém nebi. Musel jsem vytáhnout to nejlepší, co umím. Bylo to neuvěřitelné pro všechny,“ líčil po téměř tříhodinovém finále do televizních kamer, když si otřel slzy dojetí.
Přitom na pódiu během hry má projev „šelmy“, která chce soupeře zakousnout. „Snad mi tu nebudeš brečet,“ šlo si domyslet z reakce poraženého finalisty Gary Andersona, který při čekání na ceremoniál vedle stojícího Van Gerwena z legrace popíchl.
Sedmadvacetiletý Van Gerwen za svůj celkově druhý světový titul bral na odměnách v přepočtu 11 milionů korun, žebříček profesionálů vede s výdělkem 59 milionů korun, což jsou prize money za dva roky.
Dvojka Anderson ze Skotska, mistr světa z předchozích dvou let, si za tu dobu na odměnách „vyházel“ přibližně 25 milionů, třetí v pořadí Peter Wright, extravagantní Skot s barevným čírem na hlavě a přezdívkou Hadí uštknutí (podle oblíbeného nápoje), zhruba 17 milionů.
Pořád jen hospodská zábava? Možná pro amatéry, ale ne pro nejlepší, kteří trénují i osm hodin denně.
„Vždycky jsem se smál, když lidi říkali, že šipky nejsou sport. Když děláte něco pro zábavu, přece za to nemusíte platit daně. Ale já jsem z šipek na daních zaplatil majlant, takže to musí být sport,“ říká Phil Taylor.
Co znamenají Pelé či Maradona pro fotbal a Gretzky s Jágrem pro hokej, je Taylor pro šipky.
Fenomén, který má šestnáct titulů mistra světa včetně dvou z BDO. Z původního šipkařského sdružení někteří nespokojení elitní hráči v roce 1992 utekli a založili Profesionální šipkovou organizaci PDC . A právě Taylor šipky povýšil na úroveň, které se dnes těší.
V roce 2010 byl v prestižní anketě BBC zvolen druhou největší sportovní osobností Velké Británie, což například golfista Ian Poulter označil za frašku.
Pro mě to byl vrchol kariéry, protože pro to hlasoval celý národ. Když stojíte na jevišti s někým, jako je David Beckham, budete tu chvíli milovat celý život,“ pronesl Taylor, v nejnovějším vydání žebříčku světová šestka.
Beckhamovi se v celosvětové popularitě rovnat nemůže, ale v Anglii klidně ano, řečeno s mírnou nadsázkou.
Steelové šipky (ne elektronické) jsou tam nesmírně oblíbené a v roce 2005 byly oficiálně uznány za sport. Ve stejné době se poprvé hrála šipkařská Premier League. V ní nastupuje deset elitních hráčů a jednotlivá kola hostí největší haly na ostrovech. Na tříhodinový večer přijde i patnáct tisíc diváků. Nový ročník s Van Gerwenem, Andersonem či Taylorem startuje už za měsíc.
Atmosféra při šipkařských turnajích je bouřlivější než na fotbalové lize, vrcholem je pak světový šampionát v Alexandra Palace v Londýně. Snad každý šipkař si musí vychutnat ten pocit, když získá set a do zákulisí ho doprovází podmanivá melodie písně Chase The Sun od kapely Planet Funk se zpívajícími fanoušky.
Turnaje přenášejí televize do celého světa a zisky z televizních práv pomohly odměny znásobit.
Když Taylor vyhrál šampionát poprvé, v roce 1994 dostal na odměnách 12 tisíc liber. Letos Van Gerwen 350 tisíc liber, za rok to bude už 400 tisíc. Mimochodem, Česko v PDC svého zástupce nemá, na žebříčku je přes dvě stovky hráčů.
