Jedna je z Fulneku, druhá z Prahy. Kvitová náleží ke hvězdám ve dvouhře, Hradecká sbírá tituly v deblu. Rozumějí si však náramně. Jejich přátelství v tvrdě konkurenčním prostředí trvá přes šest let. Vědí o sobě skoro všechno.
O víkendu společně zkusí přispět k zisku pátého Fed Cupu pro Česko v posledních šesti letech. Na rozhovor v zákulisí haly Rhenus Sport ve Štrasburku přišly rozesmáté a nevážný tón jim vydržel až do konce.
Je pravda, že se chystáte na společnou dovolenou?
Petra Kvitová: Je. Poletíme do Dubaje. Lucka hraje po Fed Cupu ještě jeden turnaj. Pak hned vyrazíme.
Lucie Hradecká: Snad to klapne, už párkrát to na mně nějak ztroskotalo. Slibuju, že se už nic nepřihodí.
Uvidí hattrick malá hala?Loni i předloni slavily tenistky fedcupový titul před nadšeným třináctitisícovým davem v pražské O2 areně, nyní je čeká boj o završení vítězného hattricku ve Francii ve skromnějším prostředí. Aréna Rhénus Sport, domov basketbalistů Štrasburku, pojme jen šest tisíc lidí. Český tým se od středy připravuje v plném složení. Jako poslední se k výběru kapitána Petra Pály připojila Barbora Strýcová. |
Co přesně plánujete?
LH: Nechám to na Pétě. Zná Dubaj líp. Čekám, co pro mě připraví.
PK: Jsme obě spíš neaktivní. Prostě si lehneme.
LH: Odpočinek. Pláž. Voda.
PK: Ty zase budeš pořád spát. S sebou si musím vzít sto knížek.
Kdy jste se sblížily?
PK: Nedávno jsme to řešily. Měly jsme nějaké výročí na Facebooku.
LH: Na mém prvním Fed Cupu v roce 2010. Předtím jsme se párkrát potkaly na turnajích.
PK: A nic. Jiskra ještě nepřeskočila!
Čím to, že jste si káply do noty?
PK: Víme, co si ta druhá myslí, aniž bychom promluvily. Chodíme na kávičku. Řešíme úplně všechno.
LH: Jenom ne tenis.
PK: Tenis málo. Ze všeho nejmíň.
LH: Když jednu něco trápí, druhá ji podpoří. Zapijeme to, dáme si na pokoji trochu bílého vína. Teď jsme cestou do haly rozebíraly, jak si na víkend nalakujeme nehty.
Sdělujete si důvěrnosti?
LH: Víme o sobě hodně. Když jsou trable, píšeme si z turnajů.
Jste jedna pro druhou vyloženě nejlepší přítelkyně?
LH: Já bych řekla, že jo.
PK: Já asi taky.
LH: Jak ASI?!?
PK: Mám ještě kámošku ze základky, ale s tou se tolik nevídáme.
Kupujete si dárky?
LH: Péťa mi letos udělala radost.
PK: Čím? Nemůžu si vzpomenout. Aha! To byl nápad, co? Lucka ujíždí na lacích na nehty. Taky sbírá plyšáky, ale ode mne žádného nemá.
LH: Hmm...
PK: Chápu, mám to napravit... Jednou jsem jí koupila boty. Baleríny.
LH: Mám jednu nohu o číslo menší a bota se mi vyzouvá. Říkám jí: Hezký, ale tyhle nosit nemůžu.
PK: A já: Zkus je! Koupila jsem dva páry a sestavila jeden pro Lucku.
Jak je pro vás cenné, že na okruhu máte jedna druhou?
LH: Strašně moc. Jsem pořád na cestách a díky Pétě mám často u sebe člověka, který je mi blízký.
PK: Jsme úkaz. Podobné kamarádky v tenisu nejsou. Ve svých týmech máme jen chlapy. Nic proti vám, ale je fajn probrat věci s holkou.
Potkáváte se i doma?
LH: Péťa má u mě v domku rezervovaný pokoj. Nikdo tam nespal častěji než ona. Kdykoliv bude v Praze a já někde pryč, klidně jí dám klíče.
Baví vás obě třeba vaření?
PK: V žádném případě. Mě to do kuchyně netáhne. Jen jednou jsme spolu grilovaly.
LH: Ještě se mnou připravovala salát. A dělá výýýbornou zálivku.
PK: Děkuju, děkuju.
Shodnete se na oblíbeném jídle?
PK: Sushi.
LH: To já nemůžu ani cítit.
PK: Jen si ho dáváš každý večer asi tunu! Máme rády i italskou kuchyni a mexické restaurace Chipotle.
LH: I na sladké jsme obě.
A co hudba?
LH: Posloucháme obě Rádio Blaník, hraje dobře a česky. Prostě jsme dost podobné. Sedíme si.
PK: A humor máme podobný, pořád se pošťuchujeme. To nás baví.
Naštvaly jste se na sebe někdy?
Obě: Ne!
Víte, že poslední Češkou, jež vás na WTA Tour porazila, je Lucie?
PK: Už tě nemám tak ráda!
LH: Ale v Madridu to byla pohoda.
PK: Skoro se nehrály výměny. Všechno jsme hned pozabíjely.
LH: Šly jsme na kurt společně, kecaly a já říkám: Hele, musíme každá na jinou stranu.
PK: Tys mě ještě porazila v extralize v Prostějově. 7:6 ve třetím setu.
LH: Promiň, no. A to ještě domácí rozhodčí dělali, co mohli.
PK: Přijeď letos, můžeš u mě spát. A pak na sebe zase nastoupíme.
Bydlely jste spolu taky na olympiádě v Riu, že?
PK: Skoro tři týdny.
LH: A ponorku jsme neměly.
PK: Získaly jsme dvě medaile, takže jsme byly nejúspěšnější pokoj, když nepočítáme Pepu Dostála.
LH: Ani v něm nebyl velký bordel.
Která z vás víc uklízí?
LH: Péťa to není. Pamatuješ si svůj pokoj v Praze při Fed Cupu, jak se ani nedaly otevřít dveře?
PK: Měla jsem hodně věcí, protože jsem jela rovnou na dovolenou.
Plánujete, že si spolu jednou zahrajete čtyřhru?
LH: Já se ji furt snažím překecat.
PK: Daly jsme si cíl, že než skončíme, zahrajeme si spolu debla.
To by byla slušná palba, což?
LH: Jo, asi by nám to lítalo. Já Pétě pořád říkám, že by se mi s ní hrálo dobře. Ale ona pořád váhá.
PK: Radši ti to nebudu kazit. Vždyť nejsem v deblu ani na mapě. Pro mě je to úplně jiná disciplína. Musíš třeba pokaždé returnovat křížem.
Patříte mezi nejlepší hráčky ve fedcupové historii. Petra útočí na pátý pohár, Lucie na čtvrtý.
LH: Jeden mi utekl. V roce 2013 jsem přitom hrála čtvrtfinále, ale ne ve finále.
PK: Nebréééč! (konejšivě)
