„Fakt paráda. Super!“ všimla si.
„Bára je jako pouliční rváč,“ řekl Horáček o své oblíbenkyni.
Kočovnice s raketou mohou jen tiše závidět hokejistům či fotbalistům, pro něž je domácí prostředí vcelku všední záležitost. Doma se představí nejvýš párkrát v roce. Též proto si čtyři vyvolené dámy váží šance ukázat o víkendu ve vyprodané ostravské aréně Fed Cup, který si přivlastnily pětkrát v minulých šesti sezonách. A užít si vřelé atmosféry v utkání se Španělskem.
„Tenis mě baví, ale bez podpory by to nebylo ono,“ říká Lucie Šafářová, jejíž mezinárodní fanklub řídí Belgičanka s Němkou. Skupina postrádá název, ale drží pohromadě a vytrvale se pokouší dělat levačce z Brna radost. „Teď mi k třicetinám sestříhali dlouhé video, poskládali moje různé momenty a fotky, jak mi fandí. Bylo to hrozně milé.“
Už dříve jí přívrženci z různých koutů světa vyrobili a poslali album se svými snímky a vzkazy. Nejen vlídná Šafářová přitahuje náklonnost veřejnosti. Ženy v její profesi dřou a soupeří hlavně proto, aby porážely sokyně, stoupaly na žebříčku, sbíraly trofeje a vydělávaly peníze. Zároveň je však diváci či čtenáři bez ohledu na státní příslušnost ctí jako své idoly.
„Nejvíc fanoušků mám v zahraničí, hlavně v Číně,“ tvrdí Karolína Plíšková, trojka v pořadí WTA. „Možná proto, že jsem vysoká blondýna. Jestli jsou pro ně tyhle typy vzácné, nevím... Dostávám odtud hodně dopisů. Snažíme se odpovídat a posílat podepsané kartičky.“
Podobné zkušenosti získaly Kateřina Siniaková a Strýcová, jež přikyvuje: „Číňani jsou blázni. Z modelíny vytvarovali můj obličej. Malujou obrázky, třeba mou karikaturu.“
Někdy je davová hysterie po trénincích a zápasech otravná. Zpravidla však bleskové autogramiády proběhnou hladce. Tenistky si z nich odnášejí plyšáky či přívěsky. Šafářová ovšem obdržela i originálnější kusy: lahev slivovice, vyřezávanou klenotnici, dokonce šperky.
„Jedna fanynka mi věnovala zlaté náušnice a k narozeninám ještě zlatý přívěsek s opálem. Připojila příběh, jak hledala zlato v divočině kousek od Perthu. Popsala cestu, nález, vybírání opálu. Nádhera!“
Podobně mile jako dary působí děkovné a utěšující vzkazy, jež se zvlášť v poslední době šíří rovněž po sociálních sítích.
„Vždycky váhám, jestli mám mrknout na Instagram,“ líčí Strýcová. „Někdy najdu něco ošklivého od naštvaných sázkařů. Ale většinou jsou lidi pozitivní. Jedna slečna mi píše, že jsem ji třeba inspirovala svou bojovností. Taky ostatní se ozvou, že jsem jim výhrou zařídila fajn den.“
Projevy sounáležitosti pomáhají zaplašit osamělost putujících sportovkyň. Rozruch vzbudily povzbudivé tweety od tenisového šampiona Andyho Murrayho pro Karolínu Plíškovou a od oscarového herce Russella Crowea pro její dvojče Kristýnu. Nejvíc však dovedou zahřát na duši příbuzní, kamarádi, partneři.
Siniaková se kochá kouzelnými blahopřáními od prarodičů z Moskvy v azbuce. Strýcová ocenila, že si její přítel David Kraus při lednovém Australian Open prohodil denní režim a ve tmě hypnotizoval televizi, v níž běžely přenosy z Melbourne. Spánek někdy šidí devadesátiletý dědeček Šafářové: „Nainstalovali jsme mu doma počítač, takže v noci kouká na tenis.“
Skandování a oslavné chorály v rodné řeči slýchají přímo na kurtech výjimečně. Zaručeně při fedcupových mačích (loni však Češky hrály pokaždé venku), případně na podniku WTA v Praze. Ovšem i kdesi v Asii nebo u protinožců se najdou aktivní skupinky krajanů.
„A hrozně moc pomůžou,“ dušuje se Šafářová. „Když cítíte podporu, tak prostě nemůžete boj vzdát.“
Hned si vybavuje odvrácené mečboly v řežích s Francouzkou Garciaovou v Ostravě či s Belgičankou Wickmayerovou v Melbourne. Většinou je publikum proti nim, což umějí v mysli odblokovat. A jak říká Plíšková: „Pořád je lepší rachot proti mně než hrobové ticho.“
