Napřed byl na sebe naštvaný, ale brzy se mu všechno rozleželo a zlobu vystřídala radost. V roce 2001 se cyklokrosové mistrovství světa po letech vrátilo do Česka a táborský areál u Lužnice měl svého hrdinu. Stal se jím právě Dlask.
Vybojoval stříbro a postaral se tak o první reprezentační medaili mezi elitou od roku 1992, kdy se peloton ještě dělil na amatéry a profesionály a Karel Camrda vybojoval rovněž stříbro v té prestižnější kategorii.
Co se v Táboře před čtrnácti lety vlastně stalo?
Osudné byly právě ony poslední schody. Mnozí to tvrdí dodnes, jiní tomu okamžiku takovou důležitost nepřikládají. Do schodů jako první pádí Erwin Vervecken, tři metry za ním běží Mario de Clercq. Když jej napravo dlouhým čapím krokem předbíhá Dlask, Belgičan mu strčí kolo do cesty. Dlask vybočuje, oblouk kolem de Clercqa musí být větší. Jako by tím krapet ztratil tempo a zároveň poslední šanci na titul.
V cíli pak prohrává titul šampiona o jedinou vteřinu. Raduje se Vervecken, který měl do té doby dvě stříbra z let 1998 a 1999, kdy dojel právě za De Clercqem.
„Je to příjemná vzpomínka, kterou čas od času oživí někdo z mých belgických přátel nebo fanoušků. Občas mi pošlou nějaké odkazy na ten závod, takže si to připomenu,“ říká nyní osmatřicetiletý Dlask o svém životním úspěchu.
Schválně to prý neudělal
Vybaví si i onen osudný moment na schodech v posledním, desátém kole táborské bitvy. Po noční oblevě se jelo na promáčené trati plné vody a bláta, pod nímž hrozily ledové plotny.
„Ale to mi vyhovovalo, já se vyžíval v extrémních podmínkách. A ty schody? Pořád jsem věřil, že oba Belgičany můžu porazit. Možná jsem při předbíhání Maria zvolil špatnou stopu, možná Mario v tu chvíli uklouzl... Jisté je, že tím kolem odhozeným do strany mě trochu přibrzdil. Kdo ví, jestli bych pak Verveckena dojel, ale to už jsou jen kdyby,“ má jasno už dlouhá léta.
Později se s De Clercqem o tom okamžiku bavil několikrát. „Samozřejmě, závodili jsme spolu i na silnici. Už jsme se tomu i smáli, ale on pokaždé řekl - takový je závod. To ví jen on sám, jestli to udělal schválně, ale nikdy to nepřipustil.“
Tuto skutečnost podporovaly i komentáře v belgickém tisku po tehdejším táborském šampionátu: De Clercq by ve prospěch Verveckena nikdy nepracoval, protože každý z nich působí v jiné stáji.
A klubová příslušnost znamená v tomto belgickém národním sportu víc než vlajka reprezentace.
Vantornout napodobil trenéra
Jenže někdejší příběh z táborských schodů oživil letošní Belgický šampionát z 11. ledna. Nový mistr země Klaas Vantornout tam měl právě na schodech provést jednomu ze soupeřů podobnou věc, jako kdysi De Clercq Dlaskovi. A trenérem Vantornouta je - Mario de Clercq.
„Belgičtí kamarádi mi hned potom psali, že v tamní televizi ten moment hodně rozebírali a ukázali i záznam táborského závodu z roku 2001. V televizi to prý komentovali tak, že Mario je takovým učitelem „nekalých věcí“,“ usmívá se Dlask.
O tomto víkendu nebude chybět při již třetím táborském mistrovství světa. „Budu fandit našim a doufám, že nebudu sám. Mě tenkrát hnali diváci přímo fantasticky,“ těší jej ještě dnes..
