Svolávali se po sociálních sítích, sdělovali si, kde se mohou sejít, jak se dostanou na nejlepší místa, odkud dohlédnou aspoň na kousek trati, a tady, ano tady odtud dokonce i na jednu z videostěn, kde běží přímý přenos.
V lese pod stadionem, na značně rozmáčené půdě, den co den fandily stovky lidí, mnozí z nich s vlajkami nebo v kostýmech v národních barvách.
Že v pátek i v sobotu pršelo? Že padla mlha?
Nic je neodradilo.
Diváci nesměli dovnitř, a přece přišli. Za ochrannými ploty v lesní bažině, nezvykle daleko od centra dění vytvářeli biatlonistům v Novém Městě aspoň kousek pověstné novoměstské atmosféry. "Naši Jožíni z bažin," vychvalovala je Eva Kristejn Puskarčíková https://t.co/lrkfRoz3Yu
„Stojí tam po kotníky ve vodě a v bahně, i když někteří mají jen botasky. Klobouk dolů, jsou úžasní,“ ocenil je Michal Šlesingr.
Už při čtvrtečním sprintu žen zde byli a za pomoci videostěny hlasitě aplaudovali zdařilým ranám českých závodnic.
„Slyšely jsme nejdřív na střelnici jakési ozvěny z bažin a říkaly si: Tam jsou snad nějací Jožíni. Potom jsme zjistily, že jsou to bujaře fandící diváci,“ vyprávěla Eva Kristejn Puskarčíková.
„Tak co? Byli jsme slyšet?“ poslali večer e-mail Markétě Davidové.
Ta vzápětí přišla s nápadem: Musíme pro ty lidi aspoň něco udělat. Všichni reprezentanti tedy sedli a podepsali stovky kartiček s fotografiemi, které před dalšími závody členové týmu i organizačního štábu fanouškům roznášeli.
U plotu se rázem ozývalo: „Já bych si vzal čtyři Markéty. Máte ještě Krčmáře? Bimbo už došel? Jak to že došel? Tak pro mě Evika. Dvakrát, ano? A mně už chybí jen Ondra Moravec.“
"Musíme pro ty lidi aspoň něco udělat," řekli si Markéta Davidová a spol. v NMNM. A tak fanouškům povzbuzujících je i za bariérami, které jim měly zabránit vstoupit, poslali po členech realizačního týmu i po organizátorech stovky kartiček, které po večerech podepisovali. https://t.co/uwJJGlmeni
Prozrazovali, že se sjeli z Brna, Hradce Králové, Jablonce, celé republiky. A nejen odtud. O kus dál o sobě bojovými písněmi dávala vědět obrovská skupina Ukrajinců. Dorazily jich dva autobusy.
Opodál vlály německé, kazašské i bulharské vlajky.
„Ahoj Susaaaan,“ povzbuzovali Češi i kohokoliv, kdo projížděl po trati při rozježdění před závody. Američanka Susan Dunkleeová, stříbrná medailistka z mistrovství světa, se otočila a nadšeně jim mávala. Všichni biatlonisté oceňovali tento malý záblesk vždy tak pověstné novoměstské atmosféry.
Místo, kde se zátarasy nacházely nejblíže k trati, bylo uprostřed jedné z lesních „bažin“. Když se přes ni diváci zas a znovu brodili, nemohli se na to už dívat dobrovolníci, kteří zde měli hlídat, aby dál do areálu nikdo nepronikl. Dalšího dne přinesli nadšencům pod nohy aspoň dřevěné palety.
„Nebo si můžou stoupnout na ty naše kartičky, aby si nepromáčeli boty,“ vtipkovala Puskarčíková.
Dvě stě metrů od stadionu zde panovala vzácná všeobecná pospolitost.
„Chtěli jsme být u Bouškovy rozlučky, to přece nešlo nepřijet,“ vysvětlovala skupinka z Brna. „Jsou to všichni borci,“ reagoval Šlesingr alias Boušek a v neděli se za nimi po hromadném závodě žen osobně vypravil, vybaven dalším balíkem kartiček.
Mohl tak na živo slyšet i nový pokřik, který se právě tady zrodil, a stal se symbolem této akce:
„Fandi celá bažina, hej hej hej.“
Michal Krčmář se i proto po mužském závodě zasmál: „Smekám před nimi. Jsou to srdcaři, jsem neskutečně rád, že máme právě takové fanoušky. A ten pokřik je parádní. Ten se příští rok ponese tribunami.“
Byl to podivný Světový pohár, s tolika bizarními scénami.
Všichni věřili, že se už v takovém koloritu nikdy nebude opakovat.
Až se v březnu 2021 do Nového Města na Moravě nejlepší světoví biatlonisté vrátí, žádné tajné cesty a průchody bažinami k neprostupným plotům snad už diváci nebudou muset hledat.
