V magazínu Autosport Brooks označil pokusy o porovnání obou pětinásobných šampionů za nemožné, ba hloupé. Obě epochy totiž byly až příliš rozdílné.
Fangiovy výkony není už dnes možné pochopit
Jako hlavní rozdíl padesátých a devadesátých let označil Brooks psychické zatížení jezdců: "Mentální zatížení pilotů bylo dříve úplně jiné. Musíte si uvědomit, že se většina závodů konala na okruzích, které byly lemovány stromy, zídkami a příkopy. Každá chybička mohla být tou poslední. Demonstrovat za těchto okolností zase a zase svou převahu - tak jak to dělal Fangio - je něco tak velkolepého, že se to z dnešního hlediska ani nedá pochopit."
Brooks, který v letech 1956 a 1961 odstartoval do osmatřiceti Grand prix, ví, že dnešní elita usedá do kokpitů za úplně jiných podmínek: "Konstrukce dnešních okruhů a vozů snížily pravděpodobnost vážných zranění na minimum. Piloti mohou bez obav hledat své hranice a někdy je i překročit. V nejhorším případě vyskočí z rozbitého monopostu a doběhnou si do boxů pro T-car. Na možnost zranění ani nepomyslí a nejsou připraveni na to, vyrovnat se s možnými následky.
Fangio měl smrt stále před očima
To nejlépe to dokumentovala Sennova reakce na Ratzenbergerovu nehodu v Imole 1994. Profesor Sid Watkins mi prozradil, že Ayrton reagoval tak "nenormálně", že se mu snažil nedělní start vymluvit. Bylo to poprvé, co byl Senna konfrontován se smrtí na dráze a Watkins chtěl, aby se v klidu zamyslel nad tím, zda ještě vůbec kdy chce zasednout do závodního vozu.
Oproti tomu závodil Fangio v tragickém období našeho sportu a smrt měl stále před očima. Když se ho v Monze v roce 1990 zeptali, v čem vidí hlavní rozdíl formule 1 v jeho době a dnes, řekl, že je to fakt, že ve svých posledních devíti aktivních letech ztratil třiatřicet přátel. Porovnávat tedy Schumachera s Fangiem je jako kdyby jste chtěli porovnat výkon provazochodce v cirkusu se sítí, s výkonem kolegy, který jde po laně napnutém nad hlubokou propastí."
Dnes udělá většinu práce technika
Také v náročnosti pilotování dnešních a dřívějších vozů vidí Brooks, který ve formuli 1 jezdil za Ferrari, Vanwall, BRM a Cooper, neporovnatelné rozdíly. "V dobách Fangia byla škála chyb, kterých se jezdec mohl dopustit, nekonečná. Fangio musel absolvovat čtyřistapadesátikilometrové Grand Prix způsobem, jakým z vozu sice vymáčkl maximum, nesměl při tom ale ublížit jeho spolehlivosti. Byla to právě tato jeho strategie a taktika, která mu umožnila vyhrát téměř každou druhou Velkou Cenu, do které nastoupil.
Porovnání s dnešní F1: vozy mají automatické zařízení pro start, trakční kontrolu, automatické řazení a motor chráněný před přetočením. Hlavně v posledních dvou letech demonstrovalo Schumacherovo ferrari neuvěřitelnou spolehlivost. Jedná se ale o spolehlivost, na kterou nemá pilotův styl v závodě žádný vliv," shrnuje Brooks, dřívější týmový kolega pilotů, jako Hawthorn, Moss, Salvadori, Behra a von Trips.
Fangio nikdy nepřišel na nápad, vjet někomu do auta
Poslední velký rozdíl vidí Tony Brooks ve způsobu, jakým se oba šampioni prosadili: "Měl jsem tu čest bojovat s Fangiem "kolo na kolo". Nikdy by nepřišel na nápad, vjet někomu do auta. Byl tak dobrý, že to neměl za potřebí. Nikdy jsem neslyšel nikoho, kdo by si na jeho chování v kokpitu, či mimo něj, stěžoval. Také Michaelovi výkony jsou fenomenální, ale rozdíly těchto dvou generací jsou tak obrovské, že nemohu jakékoliv pokusy o porovnání těchto dvou sportovců brát vážně..."
 Dva nejúspěšnější piloti formule 1 všech dob - Michael Schumacher po zisku pátého titulu mistra světa a Juan Manuel Fangio v roce 1995 pár týdnů předtím, než 17.července ve věku 84 let navždy odešel. |
