Zuberské vedení o pět branek se během chvilky vypařilo, domácí byli najednou o tři góly pozadu.
„Pak začaly záchranářské práce a hra na náhodu, na což tady po letech neúspěchů není už nikdo zvědavý,“ mávl Titkov rukou nad divokou plichtou 33:33, kterou zajistil dvě sekundy před koncem Šustáček. „Mužstvo je nastavené, aby vyhrávalo, a ne bojovalo o imaginární bod v poslední vteřině.“
Od mistrovské korunovace v roce 2012 upadla házenkářská bašta z Valašska do extraligového průměru, medailové bitvy sledovala zpovzdálí. Na lavičce se střídali trenéři, Titkov je už čtvrtým za tři roky.
Rodák z ruského Krasnodaru pomohl jako hráč Zubří k prvním dvěma mistrovským titulům a v podhůří Beskyd našel svůj nový domov. Po svém trenérském debutu u mužského áčka se však kabonil. S týmem se po zápase zavřel na čtvrt hodiny do šatny a vlídný k hráčům nebyl.
„Takhle to nepůjde. Jinak budou změny,“ pohrozil jim už po úvodním extraligovém kole.
Přitom většinu první půlky jeho celek na hřišti dominoval. Vicemistrovi utekl na rozdíl sedmi gólů, jenže ještě do přestávky nechal hosty vrátit se do zápasu a po pauze jim zcela předal iniciativu.
„Hráči se zalekli, když soupeř zrychlil hru. Přestali běhat, tahat dopředu, dávat jednoduché góly, vymýšleli složité kombinace,“ naznačil Titkov důvody veletoče ve skóre.
„Měl jsem kluky - hlavně ve druhé půlce - více podpořit,“ věděl gólman Milan Malina. „Ale kdyby tam flusl do míče kdokoliv, tak by mi to tam stejně spadlo.“
Malina se do mateřského klubu vrátil po třech letech strávených ve francouzské lize, v Zubří si od něho hodně slibují.
„Když jsem loni přijel, tak jsem pořád slyšel: Bože, kdy se vrátíš, brankáři nechytají. Říkal jsem jim, chlapi, to není jenom o nich. Proskakují vám tam borci na šest metrů a brankář se z toho může potentovat,“ líčil Malina, jehož po přestávce nejvíce zaměstnávalo tahání balonů ze své sítě. „Věřil jsem, že chytnu nějakou vyloženou šanci, kterou se to zlomí. Bohužel...“
Po hrůzostrašné druhé půlce byl nakonec pro Zubří bod dobrý. Těžko však někoho uspokojil.
