„Jsem zvyklý hrát proti synovi i synovci,“ připomíná kouč Zlína, že v extraligovém Brně působí další z házenkářského rodu Mičolů – Tomáš.
„Jestli je tam taťka, nebo není, na to v zápase nemyslím,“ přidává střední spojka Litovle.
Naposledy byli protivníky před dvěma týdny. Litovel doma vyhrála v závěrečném kole základní části 28:24.
„Po zápase byl mladý na koni,“ směje si Mičola senior.
Ze Zubří, kde bydlí, jeli spolu autem. „Štengrovali jsme se, že kdo prohraje, bude řídit zpátky. Mohl jsem si dát pivo,“ zubí se junior.
Vzájemné hecování a sázky teď však půjdou bokem. Výsledek posledního vzájemného střetnutí měl jenom psychologický efekt, postavení soků nijak neovlivnil. Play-out nabídne bitvu o přežití. Kdo uspěje, spasí se, kdo zaváhá, dostane ještě poslední šanci s poraženým z dvojice Jičín – Přerov.
„Mužstva jsou vyrovnaná, série bude napínavá. Poslední utkání se hrálo v tempu, mělo úroveň a bylo dost tvrdé, takže se máme nač těšit,“ předpovídá starší z Mičolů.
Jeho tým urval v dlouhodobé soutěži o bod více, což mu přineslo výhodu domácího prostředí. V sérii na tři vítězství, která začne v sobotu (18.00) a v neděli (11.00) ve Zlíně, to může znamenat zásadní bod.
„V házené je domácí hala důležitá, ale nemůžeme nic podcenit, protože Litovel má kvalitní hráče,“ opakuje trenér Zlína.
Trenér Zlína Jiří Mičola diriguje svůj tým.
Při taktické přípravě bude upozorňovat i na svého syna. „Trénoval jsem ho od žáků. Znám přesně jeho přednosti a slabiny. Kdybych byl v bráně, tak mně góly nedá,“ šťouchl si do syna po posledním střetnutí.
Jeho prvořadým úkolem v Litovli však není střelba branek. „Je hodně tvořivý, žádný kanonýr. Dokáže nakrmit pivoty, David Juříček z jeho hry hodně těží,“ zmiňuje Mičola senior někdejšího českého reprezentanta a největší personu Litovle.
Z letošních výkonů potomka má radost, v příštích dnech mu však fandit nebude.
