"Expedice byla úspěšná," konstatoval Leopold Sulovský, šéf výpravy. "Všechny články do sebe zapadaly."
Libor Uher, po Jozefu Rakoncajovi druhý Čech na K2, říkal, že se při výstupu cítil fyzicky v pohodě.
Na vrchol původně vyrazilo sedm členů z devítičlenné výpravy. Postupně se však vraceli, až Libor Uher a Radovan Marek zůstali sami. Ale i Marek se téměř pod vrcholem obrátil.
"Z toho jsem měl trochu šok," přiznal Libor Uher, který hned včera absolvoval besedu v České televizi.
Sám na předčasný návrat nepomyslel. "Pořád jsem mohl. Spíš jsme si říkal, kdy přijde ten okamžik, ten impuls, kdy bych se měl otočit, ale vydržel jsem až nahoru," uvedl. Uznává, že mu pomohlo, že se přidal k Američanům, s nimiž K2 zdolal.
Cesta dolů ale byla pořádně náročná. "Docházela mi voda, jedl jsem sníh. Omrzala mi ruka a mylně jsem si myslel, že nemám čelovku," povídal. V základním táboře si po dvoudenním sestupu poprvé vydechl.
Jenže ještě ho čekal pětidenní stokilometrový pochod do civilizace. A ke všemu bojoval s hnisavou angínou. "Už jsem skoro v pořádku," řekl.
V Islamabádu, odkud se výprava letecky vracela domů, jen ležel a jedl. "Za týden jsem přibral sedm kilo, ale pořád mám ještě pět kilo pod svou původní váhou."
Josef Lukáš na K2 nesl i lyže. Kolik vážily? "I s botami asi osm kilo," řekl. "Ale pro mě to je normální, jsem na to zvyklý. Problémy mi dělala spíše výška, opravdu se tam už špatně dýchá."
Jak se to projevovalo? "Udělal jsem deset oblouků a pak mi tři minuty trvalo, než jsem zase chytil dech," vyprávěl. "Byl to fakt náročný terén, hluboký těžký sníh."
Zažil na lyžích krizový moment? "Když jsem spadl do trhliny," přiznal. "Ale vyhrabal jsem se a jel rychle dolů, protože už začaly padat laviny. Bylo to nepříjemné."
Původně chtěl sjet z větší výšky než 6200 metrů. "Ale výš už bylo moc trhlin," řekl Lukáš.
