"Škoda, že kurz dolaru pořád padá, po zdanění to bylo něco kolem padesáti tisíc, ale jasně, že bych se nezlobil, kdyby se to opakovalo."
Jak prožije Štědrý den? Přece na lyžích, žádné lenošení. "My lyžaři nesmíme nic vypustit. Vánoční svátky si vychutnáváme trochu jinak než ostatní."
I zítra ráno odjede Řezáč z jabloneckého sídla do Bedřichova, dvě hodiny bude kroužit na tratích a teprve po obědě se zastaví. "Ale malej mě stejně odpočívat nenechá. Je to raubíř," říká o ročním synovi Tomášovi. "Navíc si ho musím užít, pak ho týden neuvidíme."
Osmadvacátého prosince letí Řezáč do Číny, za dva dny je sprint na umělém sněhu v jednom z pekingských parků, pak přesun do města Čchang-čchun, kde se jede opět sprint a 2. ledna na závěr padesátka. "Moje přání? Být aspoň jednou do třetího místa."
Čína, to je exotika nejen pro lyžaře. Co si Řezáč pamatuje? Návštěvu u Velké čínské zdi, zlomenou ruku kolegy Martina Koukala, dojezd na zamrzlém jezeře.
A na co se těší? "No, já se ani moc netěším. Je tam chaos, spousta aut, všichni troubí, všude spousta stejných lidí, kteří nenosí čepice ani při minus deseti." Jíst hůlkami se lyžařský samorost během roku neučil, znovu si při večeři řekne o příbor.
Pro Řezáče právě začíná sezona dálkových běhů. Uznávaná série Worldloppet sice startuje 9. ledna populární Jizerskou padesátkou, avšak v Číně to bude ostrý test formy. "Ale jo, cítím se v pohodě," tvrdí. V minulé sezoně byl Řezáč celkově druhý, jako vůbec první Čech skončil v elitní trojce při legendárním devadesátikilometrovém Vasově běhu ve Švédsku.
A v letošní sezoně by rád ještě výš... Na podzim však zvažoval, že by se vrátil do lyžařské reprezentace, lákalo ho únorové mistrovství světa v Oberstdorfu, kde se jede padesátka klasickou technikou, v tom je jedenatřicetiletý Řezáč silný.
"Jenže reprezentace mi nabídla směšnou částku na přípravu - sto tisíc na celý rok. To jsem nemohl přijmout."
Navíc by přišel o hodně laufů, jak se dálkovým běhům říká. I když: pořád existuje šance, že by na mistrovství světa startoval.
Tři čtvrtiny sezony mu uhradí sponzoři, na ten zbytek si musí vydělat. Kdyby nezískával odměny ze závodů, zřejmě by musel skončit a jít do práce. Už teď doma vyrábí truhlíky na kytky.
"Dřevo, hoblovka, montování, baví mě to. V budoucnu by mě to snad mohlo živit." Ale konec kariéry plánuje až za dva tři roky.
