Střih. Uběhl přesně týden a výběru trenéra Tomáše Neumanna předává bronzové medaile samotný šéf evropského fotbalu Michel Platini. Zkrátka zázrak.
Češi totiž ztracený duel s Maďary před 7500 diváky otočili, ve čtvrtfinále si senzačně poradili s Itálií a přestože jimi zacloumala semifinálová prohra se Španěly, v bitvě o bronz se revanšovali "Brazilbájdžánu" alias ázerbájdžánskému mužstvu, které je prošpikováno brazilskými futsalovými mágy.
Přestože Pardubický kraj dodal do Debrecínu hned pět zástupců, hrdina je jasně daný. Hvězdou se stal brankář, který původně snad ani chytat neměl, ale pak "uhranul" Italy a z černé palubovky už neslezl. Libor Gerčák.
"Snad na té medaili mám taky trochu svůj podíl. Prostě jsme měli štěstí," pronesl skromně čtyřiatřicetiletý futsalista Vysokého Mýta, který chytá i krajský fotbalový přebor v dresu Chocně a dělá správce na tamním hřišti.
Předpokládám, že oslavy evropského bronzu byly dlouhé...
Právě, že vůbec ne, už zase pracuju (smích). Spíš to bylo jen takové decentní se šampaňským a doutníky. Ale o nic nepřijdeme, trenéři nám slíbili, že zhruba za měsíc nás obvolají a dodatečně vše oslavíme. Už se na to těším.
Byli jste malý kousek od loučení už v základní skupině, ale nakonec se vám na krku houpe bronz. Jak si to vysvětlujete?
Musím upřímně potvrdit, že jsme měli velké štěstí. Hlavně zápas sMaďarskem, ve kterém jsme vstali z mrtvých... A pak i ve čtvrtfinále s Itálií. Ale na druhou stranu tam už jsme šlapali, protože nás nakopl ten fantastický obrat z 0:4 na konečných 6:5.
No právě. Když jste prohrávali o čtyři branky, vy jste seděl na lavičce a asi se smiřoval s koncem, ne?
Fakt je ten, že na mezinárodní scéně se takový obrat nevidí často. Byl to tak trochu zázrak.
Ve čtvrtfinále jste do branky nastoupil vy a nakonec dochytal zbytek celého mistrovství. To jste asi nečekal?
Samozřejmě, že ne. Ale to není jen moje zásluha, prostě každý zápas je jinačí a nedaří se pořád stejně.
Jak to nesl Tomáš Meller, který byl v brance v základní skupině?
Nevím, snad ne nijak těžce. Tedy alespoň nic takového ani nenaznačil, a to jsme spolu byli na jednom pokoji (smích). Já jsem ale přesvědčený, že mu to nevadilo, protože my jsme přijeli a pak i odjeli jako jeden tým. Prostě jsme táhli za jeden provaz.
Do brány jste se poprvé postavil ve čtvrtfinále a čekalo, že i naposledy. Vždyť kurz Italů na postup byl 1,1.
Myslím, že nás podcenili a naprosto jistě počítali s tím, že my pro ně nebudeme vážnější překážka. Ale my jsme si zase vybrali svůj díl štěstí: na jejich branku jsme šestkrát vystřelili a byly z toho tři góly. No, a pak to vyšlo i na penalty.
Moment, ty byly hlavně vaše zásluha. A vůbec, vždyť i během zápasu jste soupeře přiváděl k šílenství.
Penalty jsou vždycky vabank, i když je pravda, že když to došlo až tak daleko, všichni jsme věřili, že teď už nemůžeme padnout. Na Italech bylo vidět, že jsou nalomení.
Studoval jste před zápasem, do jakých míst obvyklí exekutoři míří nebo to byl risk? Vždyť jste zlikvidoval první tři střely...
Zase to bylo štěstí, prostě jsem odhadl, kam střely půjdou. Horší by ale bylo, kdyby to začali dávat víc nahoru.
Pak ale přišel výbuch v semifinále proti Španělsku (1:8).
No jo, jenomže Španělé hrají futsal z úplně jiné planety i galaxie a my to dobře věděli. Možná i to hrálo svou roli: podvědomě jsme tušili, že nemáme skoro žádnou šanci. A potvrdilo se to.
Ale naději jste teoreticky neměli mít ani v souboji o bronz. Vždyť Ázerbájdžánu anebo brazilskému "céčku" jste na úvod podlehli vysoko 1:6.
To je pravda, ale my jsme si řekli, že nemáme co ztratit. Možná taky zapracovala euforie, že jsme se dostali tak daleko. A do třetice: soupeři chyběl vykartovaný nejlepší střelec Biro Jade. Prostě se to tak sešlo a teď máme neuvěřitelný bronz.
Kam si medaili vystavíte?
Zatím ji nosím všude s sebou, každý ji chce vidět. Určitě si ji někde vystavím, přítelkyně pro ni má vyhlédnuté místo v koupelně.
Mistrovství Evropy určitě bylo plné různých skautů. Už jste dostal nabídku na přestup do zahraničí.
Zatím ne (smích). Ale máte pravdu, kouč už před bojem o třetí místo zdůrazňoval, že hrajeme i o svou budoucnost. Ale platí to hlavně pro mladší hráče, já si své odchytám v "Mejtě" a ven se určitě nechystám.
Ani kdyby připutovala velmi zajímavá nabídka dejme tomu z Ruska?
Z Ruska jsem jednou pro vždy vyléčený. Před dvěma roky si mě vyhlédli pro jejich sálový fotbal, ale jejich jednání bylo katastrofální. S odstupem času jsem fakt rád, že jsem zvolil českou ligu, tady jsem spokojenej.
No dobře, Rusko škrtáme. Představte si tedy, že po vás zatouží jeden z klubů prý nejlepší ligy světa ve Španělsku...
Nevím, co a jaké cifry by musely přijít, abych se rozhodl jinak. Ne, jsem rozhodnutý, že nikam nepůjdu.
