Průběh letošního ročníku byl relativně jednostranný, bez větších překvapení, a Němcova převaha byla někdy až demoralizující. Nico Hülkenberg, kterému ve francouzském týmu ART sekundovali neškodní Britové Jon Lancaster s Jamesem Jakesem a slibný Francouz Jules Bianchi, vystartoval do své druhé sezony v tomto mistrovství jako jasný favorit.
Tuto svou roli pravidelně potvrzoval nanejvýše suverénním způsobem a o skutečnost, že měl na konci sezony na svém kontě jen sedm vítězství, se postaraly především technické defekty jeho Dallary-Mercedes. V kvalifikacích byl poražen jen čtyřikrát, a když dojel, tak většinou jako jasně první – tak jak se stalo v Mugellu, na Norisringu, v Zandvoortu, na Nürburgringu, v Brands Hatchi, Barceloně a minulý víkend v Hockenheimu. Čelo tabulky převzal kvůli několika "nulám“ až po polovině ročníku, nikdo z pozorovatelů ale o jeho konečném úspěchu nepochyboval.
Dlouho to byl Italo-Švýcar Edoardo Montara z týmu Signature, kdo vedl v celkovém hodnocení. Stalo se tak ale hlavně díky senzační spolehlivosti jeho vozu Dallara-VW. Mortara přesvědčil v první řadě výborným výkonem v Pau, kde vyhrál svůj jediný závod. V dalším průběhu roku však stále více ztrácel s Hülkenbergem krok.
Pokud se vůbec dá vedle Hülkenberga hovořit o nějakém "objevu roku“, který se zdá být budoucím příslibem pro F1, pak jím zcela jasně je teprve 19letý Francouz Jules Bianchi. Synovec bývalého pilota F1 a vítěze Le Mans Luciena Bianchiho nastoupil v evropské F3 poprvé a postupně se dokázal zlepšovat. Jeho výborná sezona vyvrcholila vítězstvími v Le Mans a v posledním závodě sezony v Hockenheimu.
K tomu triumfoval při nemistrovském F3-Masters v Zolderu, kde za sebou nechal nejen Hülkenberga, ale i kompletní špičku poněkud slabšího britského šampionátu. Pokud Jules ve formuli 3 zůstane, převezme od Hülkenberga nejen roli jedničky v Todtově týmu ART, ale i břímě favorita.
Dvě nedělní vítězství si směl zapsat Nizozemec Renger van der Zande. Od zkušeného pilota italské stáje Prema Powerteam se ovšem čekalo mnohem víc.
Pětici nejúspěšnějších ročníku 2008 uzavírá Red Bullem podporovaný Fin Mika Mäki z berlínské stáje Petera Mückeho. Do sezony tento nováček vyrazil vítězstvím, dřívější hvězda F-BMW poté vyhrála i v Mugellu, jeho výkony ovšem byly příliš nevyrovnané. Přesto zodpovědné Red Bullu dostatečně přesvědčil a dostal příležitost startovat v zimní sérii asijské GP2.
Víc než záblesky talentu a ojedinělá vítězství se čekalo i od Vietorise z Německa, Clairaie, Vernaye a Mailleuxe z Francie, Britů Jakese a Lancastera a od Japonce Oshimi. Všichni dokázali "ve svůj den“ vyhrát, Hülkenbergerovu pravidelně vynikající formu ovšem zdaleka postrádali. Některým z těchto pilotů se možná podaří skok do GP2, většina z nich si to ale asi rozdá o evropský titul mistra F3 i roku 2009.
Výrazněji zasáhnout do dění na špičce by příští rok chtěl i jediný Čech na této vysoké úrovni motorsportu, Erik Janiš. Jeho letošní sezona, kterou zakončil se ziskem pouhých pěti bodů jako 21., se dá přinejlepším označit za učební rok, který musí příští rok nést ovoce. Erik by rád zůstal ve špičkovém týmu Mücke, za který letos nejlépe dojel sedmý a šestý v Barceloně.
Evropská F3 nastoupí i příští rok převážně v rámci skomírající DTM a má v očích fandů po letošní nepříliš zajímavé sezoně jistě co dohánět. Závody F3 bohužel do příliš velké míry kopírovaly svůj "vzor“ F1: Jezdilo se prakticky výhradně v "husím pochodu“ bez předjíždění a o pořadí v cíli většinou rozhodl již průjezd první zatáčkou.
Když zodpovědní F3 pohlédnou na stále nepřehlednější zástup nových formulí a šampionátů, které se hrnou "na trh“, budou muset svou show silně zlepšit, aby udrželi účastníky a sponzory při náladě. Sezona v F3 totiž stojí neuvěřitelných 600.000 eur.
Výsledek F3-Euroseries roku 20081. Nico Hülkenberg (Něm./ART-Dallara-Mercedes) 85 b. |
