Jeho dvaasedmdesátiletý syn Matti sleduje z tribuny kvarteto etiopských žen, jak ovládá běh na 5000 metrů, a říká: „Evropané jsou už změkčilí, žijí moc pohodlně. Také proto nás afričtí vytrvalci převálcovali.“
Tiruneš Dibabaová vítězí v čase o tři vteřiny horším, než byl v roce 1922 Nurmiho světový rekord. Zato na dvojnásobné trati bylo 11 žen rychlejších než kdysi on.
„Vůbec by mu to nevadilo,“ soudí Matti.
Nurmi překonal 58 světových rekordů, získal 9 olympijských titulů. Bylo by jich ještě víc, kdyby jej Švédové neobvinili z profesionalismu. Finové jim to dodnes neprominuli.
„Otec neměl rád publicitu, chtěl si žít po svém,“ vypráví Matti. „Proto se o něm rozšířilo mnoho nesmyslů. Například že závodil proti vlakům.“
V roce 1924, během přípravy na pařížskou olympiádu, překonal Nurmi světové rekordy na 1500 a 5000 metrů během 50 minut. I Emil Zátopek, když trénoval, kříčel: „Já jsem Nurmi, já jsem Nurmi.“
Matti Nurmi však víc obdivuje obchodní než sportovní úspěchy svého otce. „Založil ze svých úspor stavební firmu, aniž by měl kancelář. Pak postavil 40 obytných bloků, každý se stovkou bytů,“ líčí. Sám je úspěšným podnikatelem s textilem a nábytkem. Zkoušel běhat, jenže nikdy se neprosadil.
„Otec mi ani neradil, co mám na dráze dělat. Byl realista. Asi věřil, že se v byznysu prosadím lépe.“ V 25 letech založil Matti továrnu na vázanky. „Máme ji dodnes.“
Když chce charakterizovat otcovu povahu, použije slovo „tarkka“ - precizní. „Nebylo jednoduché vedle něj žít. Každý den chodil spát v devět a požadoval, aby všichni ostatní byli zticha. Když jsem se v roce 1952 přijel podívat, jak zapaluje oheň na hrách v Helsinkách, vyčinil mi, že zanedbávám práci.“
Po operaci paty Matti Nurmi neběhá ani rekreačně, ale třikrát týdně hraje tenis.
Finská federace jej na šampionát nepozvala. „Dostal jsem volné lístky od čokoládové firmy, která má na obalech kresbu mého otce. Proto jsem tady."
