Řekyně prošly až z posledního postupového místa, ale poté v osmifinále vyřadily silné Rusko a ve čtvrtfinále senzačně smetly Turecko. V bojích o medaile už však Maltsiové i jejím spoluhráčkám došly síly a po porážkách s Francií a Belgií se loučí s evropským šampionátem bez trofeje.
„Bylo smutné vidět se hrát v semifinále i v zápase o třetí místo. Je to ale basketbal a může se jednoduše stát, že vám zápasy nevyjdou. Nepadaly mi tam střely, které normálně dávám. Z části to bylo určitě i únavou, ale nešlo to celému týmu. Jsme ze čtvrtého místa smutné, ale i tak si uvědomujeme, že to je velký úspěch. Celý turnaj jsme hrály nad naše možnosti a skončily jsme čtvrté, což nečekal vůbec nikdo, ani my. Jedeme na světový šampionát, a to je skvělé,“ říká osmatřicetiletá hráčka, která byla v Praze s 16 body na zápas šestou nejlepší střelkyní.
Velezkušená hráčka, která startovala už na svém pátém šampionátu a v roce 2009 v Lotyšsku byla dokonce neužitečnější hráčkou turnaje, se letos dostala do ideální pětky ME. Ale ví, že bez podpory svých parťaček by ničeho nedosáhla. Nezapomněla jim tak poděkovat.
„Děkuji svým spoluhráčkám za skvělý turnaj. Jsou to všechno skvělé holky s velkým srdcem. Musely hrát na jiných pozicích, než jsou zvyklé, ale i tak to zvládly skvěle. Nemáme žádné superhvězdy, ale každý něčím přispěje a hrajeme jako tým. Všichni v Řecku hrají hlavně proto, že je to baví, rozhodně ne pro peníze. Před turnajem jsme byly tým nikoho a teď jsme někdo. Jsem na ně moc pyšná,“ leskly se rodačce z Gumenissy oči před novináři z celého světa.
Maltsiová je v Česku jako doma, v letech 2008 až 2011 působila v USK Praha a zůstalo jí tu mnoho přátel. I proto chtěla na šampionátu uspět za každou cenu.
„Praha je mé nejoblíbenější město. Vždycky říkám, že je to můj druhý domov. Moc jsem si užila hrát za USK a když sem můžu jet, moc se těším. Je to největší úspěch ženského basketbalu v Řecku i mé kariéry. Byly jsme tak blízko medaile a nemůžeme si jí odvézt, ale nebyly jsme lepší než týmy, co nás porazily. Takže je to fér,“ vykládala už s chladnou hlavou Maltsiová.
Hráčka s číslem 9, které v Česku nikdo neřekne jinak než Evina, chtěla po šampionátu končit v reprezentaci, ale úspěch a postup na světový šampionát ji přesvědčil, aby zůstala. Vyhlíží však novou generaci mladých řeckých basketbalistek.
„Věřím, že náš úspěch přivede mladé dívky v Řecku k basketbalu. Mám zprávy, že naše zápasy měly u nás doma velkou sledovanost a že rodiče chtějí, aby jejich děti hrály basketbal. Doufám, že nezůstane jen u toho a bude to pokračovat. Když lidé vidí úspěchy a vzory, které v nás mohou mít, jdou za tím,“ uzavírá Maltsiová.