Tentokrát měl bránu na posvátný velodrom otevřenou.
Novináři a VIP hosté stáli namačkaní na travnaté ploše uprostřed. Fanoušci na tribunách slavili triumf Philippa Gilberta. V tu chvíli se na velodromu objevila i skupina Zdeňka Štybara bojující o šesté až třinácté místo.
A v ní ze sebe zbytky energie vyždímal právě Evaldas Šiškevičius, který dojel hned za českým cyklistou devátý.
Přejel až na travnatou plochu, kde se podíval na své hodinky.
Svítil na nich čas: 17.12 = úkol splněn.
„Chtěl jsem dokončit Roubaix o hodinu dřív než loni. A víte co? Dokončil jsem ho o hodinu a tři minuty dříve, takže jsem šťastný,“ pousmál se.
Jeho dětský úsměv na třicetileté tváři byl zasloužený. Vždyť právě prožil svůj největší závod kariéry.
Na místě, kterého ho už před rokem tak proslavilo.
Nerad vzdávám
Součástí profesionálního pelotonu je Šiškevičius od roku 2011, kdy se upsal druhodivizní stáji La Pomme Marseille. Z té si na jednu sezonu odskočil do týmu Sojasun, než se vrátil zpět.
Během kariéry vyhrál Circuit des Ardennes, Volta ao Alentejo, třetí dojel na Kolem Pikardie a druhý ve třetí etapě předloňského Critérium du Dauphiné.
Nikdy vyloženě nezazářil, i proto si dal loni před startem jasný cíl – hlavně dojet do cíle.
Po angíně a zánětu průdušek nebyl v perfektní formě.
Proto se v závodě trápil a už na metě 40 kilometrů před cílem se v osamění objevil kousek před Broom Wagonem, tedy zametákem.
L’incroyable histoire d’Evaldas Siskevicius (@Delko_MP_KTM) sur #ParisRoubaix ! Seul devant la voiture balai. Il crève. Sa voiture de DS est sur la dépanneuse ! Il change sa roue. Termine. Vélodrome fermé. On lui ouvre les portes. Respect. Sporza https://t.co/Si7qA2BLwq https://t.co/OTcjVVWJHO
Autem, které sbírá největší opozdilce v závodě.
Litevce ale nesebral, 23 kilometrů jel za ním a motivoval jej, aby dojel až na velodrom.
Sedmnáct kilometrů před cílem ale přišel poslední pětihvězdičkový úsek Carrefour de l´Abre, na kterém Šiškevičius píchl zadní kolo.
Že by veškeré jeho naděje kvůli tomu skončily? Ne, ani tehdy ne.
Než aby vzdal, oběhl zametací vůz a upaloval dál až k odtahovému vozidlu, na kterém, světe div se, bylo porouchané auto jeho stáje Delko Marseille. „V momentě, kdy jsem píchnul, jsem se opravdu bál, že se do cíle nedostanu, ale nakonec jsem měl štěstí v neštěstí,“ vyprávěl.
Sám si vyměnil zadní kolo a za potlesku fanoušků, kteří na něj volali „Chapeau“ (klobouček), pokračoval v závodě.
Zbytek cesty už absolvoval sám.
„Nechtěl jsem vzdát už jen z úcty k závodu. Nerad vzdávám jakýkoliv závod a už vůbec ne Paříž-Roubaix. Ten závod musíte uctívat,“ tvrdí.
#ESPNBike ¿Se acuerdan de esta increíble historia? El ciclista Siskevicius en la París Roubaix 2018 llegó una hora después que todos y ya estaban las puertas del Velodrome cerradas. Este domingo volvió a participar y llegó en el Top 10 en un gran esfuerzo. pic.twitter.com/Lshzo0BOSe
— ESPN Bike (@ESPNBike) 14. dubna 2019
Když přijel k velodromu, žádný fanoušek už na tribuně nestál a brány svatostánku byly zavřené. Na hodinách svítilo 18.15.
Jen dobrotiví organizátoři mu bránu otevřeli, aby mohl obkroužit kolo a půl a Roubaix opravdu dokončit.
I přesto, že jen mimo časový limit.
Úkol splněn
Letos převedl na severu Francie jízdu svého života.
„Jsem na Elvaldase velmi pyšný,“ prozradil Frédéric Rostaing, šéf Delko Marseille Provence. „Využil své vytrvalosti, která mu loni pomohla závod vůbec dokončit. Letos ho dokončil mezi nejlepšími. Zaslouží si to.“
Celý závod se držel vepředu. Nejdůležitější únik dne s Philippem Gilbertem, Nilsem Polittem, Yvesem Lampaertem a Petrem Saganem mu sice odjel, on ale zůstával v další skupině se Štybarem a Van Avermaetem.
Dvacet kilometrů před cílem dokonce sám útočil.
Passée inaperçue sur @Paris_Roubaix, la belle histoire d'Evaldas Siskevicius mérite pourtant un coup de projecteur. De la grille fermée à un top 10 un an après. La magie du cyclisme. pic.twitter.com/qHIYNUm69w
— Aubin Lipke (@AubinLipke) 14. dubna 2019
Byl aktivní a díky tomu byl po zásluze odměněn.
Bylo to teprve podruhé z pěti pokusů, co slavný závod dokončil.
Modrobílé peklo. Jak Gilbert nemohl chodit a Štybar rušil van Avermaeta |
„Jsem nesmírně šťastný a děkuju hlavně svému trenérovi Kévinu Rinaldimu, který udělal úžasnou práci, abych byl na Roubaix ve formě. Chtěl jsem ukázat, že ve mně něco je,“ popisoval v cíli.
Když pak přišel do týmového autobusu, štěstím se rozplakal.
Ještě v zimě byl přesvědčený, že Peklo severu není závod pro něj.
Až sportovní ředitelé ho přesvědčili, že se mýlí. Že svou statečností, fyzickou kondicí a silou právě na Roubaix patří.
V neděli to dokázal.
