Původně by totiž o hry přišla, protože před třemi měsíci porodila dceru a čerstvé mateřství by s maratonem, který běhá, pochopitelně nešlo skloubit.
I s dcerou hry stíhá. Napodobí vytrvalkyně Vrabcová Špotákovou? |
Přesně rok před zahájením odložených her v Tokiu se ale pomalu začíná připravovat na to, že se zkusí na maratónský závod kvalifikovat. Mateřské povinnosti při péči o tříměsíční Adélku jí v tréninku nebrání, a tak by se ráda ještě letos pokusila o splnění olympijského maratonského limitu. Bronzová medailistka z mistrovství Evropy 2018 se ale obává rušení velkých silničních závodů, které se zatím po koronavirové krizi nedaří obnovit.
Při péči o dceru pomáhají rodačce z Trutnova, která žije v Hradci Králové, manžel Martin i babičky. „Tím, že mám doma v manželovi i rodině podporu, zatím trénink není problém časově zvládat. Ráno odběhnu dvě a půl hodiny, odpoledne mám posilovnu a Martin se o ni stará,“ pochvaluje si.
Ve vynechání běžeckého tréninku v těhotenství zpětně vidí i něco pro ni samotnou prospěšného. Prospělo jejím achilovkám, s nimiž se od medailového šampionátu v Berlíně potýkala. Bolesti ji opustily.
Před dubnovým porodem naposledy běžela 1. ledna a k běhu se vrátila už 18 dní po narození dcery. I tak to byla její zatím nejdelší běžecká pauza. „Když jsem se šla poprvé proběhnout, tak to pro mě bylo osvobození, radost, že konečně běžím, i když by tomu normální člověk ani neřekl běh,“ vypravuje.
Koncem června odběhla pětikilometrový úsek při štafetě v rámci půlmaratonu v Trutnově, ale to považovala za spíše společenskou záležitost. K závodní formě má ještě daleko. „Jsem šťastná, že běžím a nic mě nebolí. Jsem na začátku, takže si z toho zatím nedělám velkou hlavu. Snažím se k tomu přistupovat rozumně, aby se to nepřepísklo, a věřím, že ten plán bude fungovat a zlepšování přijde tak, jak by mělo,“ svěřila se.
Má mimořádnou motivaci, protože nečekaně může stihnout i olympijské hry v Tokiu. „Je to hrozný, ale já jsem byla za odložení olympiády ráda. Samozřejmě ne za tuhle situaci, protože to je hrozné. Ale pro mě jsou to otevřené dveře a chtěla bych tu šanci chytit za pačesy,“ řekla někdejší běžkyně na lyžích, která se třikrát se zúčastnila zimní olympiády, kde bylo jejím vrcholem páté místo na třicítce v Soči 2014.
O dva roky později už reprezentovala v maratonu na letní olympiádě v Riu de Janeiro. Než otěhotněla, plánovala olympijskou sezonou 2020 završit svou profesionální kariéru. Události posledního roku to změnily: „Všechno se mi to posunulo, takže doufám, že budu běhat ještě čtyři nebo pět let.“
O další olympijský start by čtyřiatřicetiletá vytrvalkyně chtěla zabojovat už v prosinci ve Valencii. S obavami ale sleduje vývoj kolem silničních závodů, které jsou kvůli koronaviru jeden za druhým rušeny.
„Potřebuju nějaké starty, abych se vyzávodila. Nepředpokládám, že když se postavím 6. prosince na start prvního maratonu, poběžím nějak výborně. Já ty závody k životu potřebuju a teď hledání bude těžší. Byli jsme domluvení na té sérii Run Czech, ale Praha už se zrušila. Závody se mi postupně škrtají a to by mohl být problém,“ neskrývala nesnáze.
Pokud by olympijský limit 2:29:30 ve Valencii nesplnila, může mít další šanci příští rok na jaře. To má vyhlédnutý dubnový Londýn nebo květnovou Prahu. Český rekord drží výkonem 2:26:31.
