Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Vrabcová útok na rekord nečeká, i tak bude New York splněný sen

Česká atletka Eva Vrabcová-Nývltová doběhla v olympijském maratonu na šestadvacátém místě. (14. srpna 2016) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

3 2017
Trutnovská atletka Eva Vrabcová Nývltová, účastnice letošního mistrovství světa v Londýně, se v neděli poprvé v kariéře postaví na start newyorského maratonu, jednoho z nejslavnějších závodů tohoto druhu na světě.

Bude za sebou cítit neuvěřitelnou sílu více než 50 000 lidí, kteří se na trať za ní a za jejími bezprostředními soupeřkami postupně v několika vlnách vydají.

Elitní kategorie žen, do které byla pozvána, totiž startuje jako první, půl hodiny před dalšími. „Tohle pro mě je ohromná čest,“ netají běžkyně, kterou by na startu svého maratonského závodu rádi viděli pořadatelé většiny prestižních podniků.

I proto by se newyorským pořadatelům ráda odvděčila výkonem, jímž by potvrdila oprávněnost pozvání. S možným časem a s taktikou, která by k němu měla směřovat, si jako tradičně lámat hlavu nebude a poběží podle svého pocitu.

„Tohle neřeším nikdy a nebudu to řešit ani tentokrát,“ netají před splněním dalšího z atletických snů nejlepší česká vytrvalkyně současnosti, ještě nedávno členka širší světové špičky v běhu na lyžích. K splněným už patří start na olympijských hrách a na mistrovství světa.

Právě na letošním mistrovství světa v Londýně jste v srpnu poprvé v kariéře běžela maraton pod dvě a půl hodiny. Překonáte tento svůj rekordní čas v New Yorku?

Bylo by to hezké, ale spíš si myslím, že ne. Hned z několika důvodů.

Ze kterých?
New York je přece jen moc brzy po srpnovém mistrovství světa v Londýně a připravit se na něj bylo dost těžké. Velkou roli v tom hraje jarní výpadek kvůli zranění, ten byl opravdu velký. Přesto to nepojímám jen jako cestovatelský zážitek, New York je pro mě velká věc a snažili jsme se připravit co nejlépe.

Ještě je nějaký důvod, proč moc nevěříte, že by to mohl být váš nejrychlejší maraton v životě? Třeba profil tratě?
To snad ani ne, i když s tratí to také trochu souvisí. V New Yorku se totiž běží z bodu A do bodu B, nikoliv na okruhu. A když bude foukat špatný vítr, tak to může být problém. A ty kopečky trochu jsou v závěru, moc rychlá trať to podle mě není.

Co soupeřky? Ty by měly být kvalitní a mohly by vám ke kvalitnímu času pomoci.
Kvalitní určitě budou, o některých vím. Avšak podle mých informací tam bude řada výborných běžkyň z kratších tratí, které maraton poběží poprvé, a tak co předvedou a s jakou taktikou přijdou, bude trochu neznámá.

K dobrému času vám prý nepomohou vodiči, což je běžné u řady maratonů.
To je pravda. Protože my startujeme úplně první a ostatní až za námi, tahle možnost prakticky odpadá. A nás tam má být jen kolem třiceti, což není moc.

Závěrečná část vaší příprava probíhala ve dvou částech v italském Livignu. Přitom jste plánovala, že na tu druhou vyrazíte někam k moři. Proč k tomu nedošlo?
Chtěla jsem tam hlavně proto, že když už nelyžuji, ať jsem opravdu v teple. Nakonec zvítězila zodpovědnost, Livigno máme vyzkoušené, proto jsme neexperimentovali.

Maraton v New Yorku je ohromnou událostí, kterou žije celé město. Přes 50 tisíc běžců, spousta diváků – jste na to připravena?
Věřím, že ano, ostatně jsem si atmosféru New Yorku vyzkoušela už v červnu, kdy jsem tam běžela hodně populární a prestižní desítku. Tam také přišel první dotaz, co zda bych přijala pozvání na maraton.

Prý jste to dost zvažovala.
Zvažovala právě kvůli mistrovství světa, byli jsme si vědomi, že času na přípravu bude málo. Ale jak už jsem říkala, je to můj běžecký sen, takže když pozvání přišlo, souhlasili jsme.

V New Yorku z českých atletů navážete například na Alenu Peterkovou, která závod běžela čtyřikrát. První v roce 1989, kdy v noci před startem nervozitou nemohla spát, šla se projít a nakonec si, jak vzpomíná, i pěkně zatrénovala, protože zabloudila do nepříliš bezpečné části města a návrat do hotelu vzala rychlým během. Co vy a tréma?
Snad to bude lepší než v červnu. Tehdy jsem taky nemohla spát, ve čtyři hodiny ráno jsem šla do města shánět kafe a potkávala lidi, kteří kalili od minulého dne. Nic nebezpečného, přesto jsem se vrátila, v šest vstala znovu a šla běhat do Central parku. To už bylo úplně v pohodě a běhalo se dobře, ještě tam nebylo tolik lidí.

Za pár týdnů začne v Koreji zimní olympiáda, na té předcházející v Soči jste se v běhu na lyžích zařadila mezi absolutní špičku. I kvůli atletice jste účast v Koreji už před časem vyloučila. Nestýská se vám po lyžích?
Je to zvláštní, ale přestože mám ráda teplo a zima mi nechybí, když jsem viděla, jak všude chumelí, tak se mi najednou po Muoniu, kam jsme s reprezentací v tomto období na dlouhé týdny většinou jezdili, zastesklo. Olympiáda ale určitě nebude, to platí a už by to ani nešlo. V lednu ale pojedeme znovu do Livigna a tam lyže určitě budou.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze